Anotace nezávislého kulturního centra
QUADROM
Inspirace
Po vzoru pražského klubu ROXY
(NoD), Akropolis a zejména Meet Factory Davida Černého (sídlo TNF) i inspirací
brněnské Skleněné louky by tak vznikla „Mekka“, vytoužené místo setkávání
mladých lidí ze všech sociálních vrstev, navštěvujících v současné době Ostravu
z rozmanitých důvodů..
Prostor by byl určen pro
kultivaci potřeb nové generace, jíž je existence klasických kamenných stánků
vzdálená. Kdybychom totiž prošli všechna ostravská divadla, zjistili bychom, že
i ty scény, které se klasickým přístupům vyhýbají (Komorní scéna Aréna,
Divadelní společnost Petra Bezruče), jsou buď nedostupné co se týče počtu
sedadel anebo fungují na bázi získaných interpretačních, repertoárových či
abonentních jistot. Dosáhlo by se tak zároveň zušlechtění espritu „neocentra“,
které tepe životem, ne vždy však vkusem, bezpečím a „ctnostmi“.
Místo
Stěžejní epicentrum tvoří
cihlová budova vysloužilých jatek na pomezí ulic Porážková a Janáčkova, typická
svým industriálním rázem pro Ostravu a její okolí. Tato chátrající a přitom
architektonicky velice kvalitní stavba (památkově chráněná budova) volá o
zachování (rekonstrukci) inspirací měřítek, prosakujících tento kraj – s pomocí
puristických úprav. Zapojením nezávislého mladého architekta sledujícího
nejnovější směry jako hypermoderní
dekonstrukce by se mohlo dosáhnout obnovení tradic kvalitní architektury,
význačné hlavně v meziválečném období.
„Projekt“
Z pohledu starší generace se v
podstatě jedná o projekt experimentální, protože nebude zahrnovat pokusy o
realizaci děl klasických (jediným úkolem bude, aby se právě neznámé stalo
všeobecně vžitým /ve smyslu tradičním, nikoli komerčním/) – dával by prostor
spíše umělcům méně proslulým, dějinami zatím neosvědčeným, mezi nejmladšími
však už dnes uznávaným. Nebránilo by se nejrůznějšímu integrování jak mezi
uměleckými obory, tak i druhy a přístupy v konkrétních oborech, čímž by se
nezávislost stvrzovala nebo naopak popírala.
Současná taneční scéna,
elektronická hudba, graffiti, audiovizuální přístup ve spojení s digitální
kamerou, živými projekcemi a filmem, performance site-specific, divadlo
pohybově-taneční, to vše by tam bylo „reprezentativně“ zastoupeno za celou zónu
Stodolní, prosycenou převážně pouze sekanými zvuky a existencí nejrůznějších
produkcí spíše pochybného rázu. Snažili bychom se při tom vyhnout
zjednodušujícím verzím výpovědi.
Hudba + výtvarné umění / architektura
Hudebníci by v jednom ze
sektorů měli prostor pro skladbu, interpretaci i veřejné performance. Bylo by
dobré, aby měli přístup k mixážním půltům a počítačům s klávesami (nejnovější
hudební nástroje jsou v podstatě notebooky s hudebními programy, které jakoby
nahrazovaly dřívější flašinety). Fúzí různých stylů (transkulturální produkce)
a zodpovědným přístupem se pokud možno postarají o vymanění se z vlivu komerce,
zároveň se pokusí o zachování nastolených, nově vzniklých tradic a umožní tak
zrod dosud nepoznaných tendencí.
Prostor by to svým pojetím
„nevyumělkovanosti“ potvrzoval. Sociálně
výřečný interiér, nikoli bohatý, zato však plně vypovídající o vkusu a
postojích současné vlny zaručí tichou a soustředěnou práci v kterémkoli oboru,
současně však bude podněcovat ke koherenci všech složek (zatímco stavebně by
byly jednotlivé oddíly rozděleny pomocí zvukově odstíněných sektorů, celkový
výsledek by podtrhoval výpověď společnou, nikoli ovšem konečnou).
Novodobí hudebníci by tedy
komponovali elektroniku, divadelníci by zakoušeli rozmanitost svých možností v
neověřeném repertoáru, vycházejícímu z principů třetího divadla a výtvarníci
„na skateboardech“ by se věnovali svým graffiti-obrazům /post-pop-art,
poststrukturalismus, dekonstrukce, hypermoderna/. Architektura má co do stylu
blízko k zmíněnému puristickému minimalismu, zvýrazňujícímu úlohu červených
cihel, výtvarné ladění interiéru má co dočinění s přítomností snové reality –
magickým realismem, iluzionismem a abstraktním
expresionismem /New new painters/.
Institut pro Výzkum Teleportu
(IRT)
Pokud jde o přístavbu
situovanou k ulici Porážkové pro IRT, zde by se skutečně jednalo o čistý
dekonstruktivismus (uveďme např. Centre Pompidou v Paříží nebo právě vznikající
Muzeum antického umění v Aténách), patrný v jakési „nedostavěnosti“, tedyže
vnější plášť stavby se tváří jako nedohotovený, případně nevyužitelný, plný
trubek, různých schodů a spojovacích tubusů, přičemž je plně funkční, ne-li
polyfunkční. A tady už jsme inspirováni hypermodernou. Stavba jakoby nebyla
dokončena, její provoz je však plně zaneprázdněn. Vyjma usazení vědeckého týmu
pro přenos nejen dat, matérií, ale i lidských bytostí, by se dalo počítat i s
umístěním vysokoškolského týmu, poněvadž vysoká škola umělecká Ostravě stále
chybí, a to region jakožto aglomerace počítá s 1,5 milióny obyvatel, o
zahraničních návštěvnících nemluvě.
Divadlo /QUADROM/
Avšak nejdůležitější částí
celého komplexu je jevištní prostor. Ten by měl vycházet z římských zábavných
parků, jakými byli Hipodrom nebo Aquadrom. Qua znamená italsky zde, quadro je
čtverec nebo obraz čtvercového rázu, drom je řecky dráha. K divadelní části,
která je tedy pro celou budovu stěžejní (skutečně jen divadlo spojuje všechna
umění dohromady) třeba dodat, že by měla být založena na nenáročnosti a
nevyhraněnosti v souvislostech a popře též klasický divadelní vztah jeviště x
hlediště. Jednalo by se o výrobní prostor – „masnu“ o čtyřech stěnách s
půdorysem čtverce. Pódium tvoří základna menšího čtverce, obehnaná vzestupným
pojízdným hledištěm o čtyřech dílech se židlemi nejrůznějších tvarů a
velikostí, se vstupy pro herce i diváky ve vrcholech A, B, C, D. Prostor je
možno během představení nadále upravovat formou posunování jednotlivých dílců
hlediště do středu čtverce či spouštěním, vysunováním a popotahováním
průsvitných i neprůhledných závěsů, zachycených v garnýžích v důmyslném labyrintickém
systému na stropech (ZALYSA). Stěny a podlahy bez jakéhokoli zvýšeného prostoru
by ani nebyly nijak ozdobeny - charakteristická je strohost, dokonce špinavost
/byť předstíraná/. Pod dřevěnou podlahou by se však skrývalo druhé alternativní
jeviště z nerozbitného zrcadla, které by se dalo napouštět vodou a které by
umožňovalo ze stropu projekce hologramu či laseru (ZRKAHOL). Skvělou součástí
by byl café-club-bar s letní zahrádkou, kam by se uchylovali umělci i jejich
obdivovatelé.
Budova je dost velká na to,
aby vyhověla všem těmto požadavkům, aby každý z oborů našel dost místa.
Herci-tanečníci by měli mít i svou zkušebnu, popř. šatnu a malý sklad na
kostýmy a techniku, které se však, jak už bylo zmíněno, budeme snažit vyhnout.
Zbytečné nahromaďování vede k ustrnulosti a kostnatělosti.
Okolí (budiž zasvěceno)
K budově přiléhá v Janáčkově
ulici dosti velká plocha, připomínající náměstí, kde by se dal udělat park s
lavičkami a instalovat socha. V této souvislosti bych rád připomenul (ještě
naštěstí žijící) legendu českého divadla, která je společně s dalšími zvučnými
jmény spjata s uměleckou tvorbou let šedesátých, praktika i teoretika
autorského divadla čili nedivadla, iniciátora dialogického jednáni - Ivana
Vyskočila, spoluzakladatele dodnes legendárního Divadla Na zábradlí. Tato
persona si jistě zaslouží „vyšší“ poctu v podobě busty, ale…co by se vymykalo
běžným instalacím soch? Kdesi na ploše mezi stromy by se nacházela cedulka s
jeho jménem a údaji, tělo z litiny by však bylo zavěšeno na jedné z větví těch
stromů nebo na jednom z domů (držel by se rukama). Návštěvník by sochu vyloženě
hledal – tím by vznikl odkaz na Vyskočilovu nadčasovost, inteligenci, hravost i
rafinovanost (prostě Vyskočil).
Performeři
Co se týče ostravského
fundusu, nárok na prostor a částečné fungování v něm by si jistě zasloužilo
Bílé divadlo se svými provokativními inscenacemi, divadlo V3, spjaté s
nezaměnitelnou tvorbou Tomáše Vůjtka (autor her a učitel dějepisu a češtiny),
dále experimentální pokusy tanečně-herecké Lenky Dřímalové, a jistojistě by
prostor ke zkoušení využili i studenti herectví z místní konzervatoře, kteří
přes existenci poměrně nedávno postavené budovy stále nemají odpovídající
prostor na hraní (škola je naproti) vzhledem k tomu, že úžasný a nákladný Janáčkův
sál byl koncipován zejména pro hudební produkci, tudíž je těžké instalovat
kulisy, není možné se v zákulisí chovat „bezpředmětně„, jak by si herci
zasloužili a potřebovali. Elektronická hudební scéna není zatím příliš
zastoupena kvalitní produkcí, není ani soběstačná, za zmínku však určitě stojí
hudební duo Dvoika.Troika (MP4) a inspirací v tomto budiž hudební klub FABRIC.
Rozhodně by o tuto alternativu projevili zájem i studenti klasických nástrojů
(vzorem v těchto přístupech je škola TWM v Praze na Smíchově, prozatím jediná
tohoto druhu v České republice), kteří by zvolna přešli na elektroniku.
Výtvarníků je v Ostravě dost a jsem přesvědčen, že by se našli tací, kteří by v
jatkách chtěli nejen působit, ale kteří by se již při samotném vzniku podíleli
na architektonickém vzezření budovy (po dohodě s autorem projektu by mohli
navrhnout např. interiér, a to na svébytné umělecké úrovni). Zmíněný David
Černý, autor zřejmě už nastálo instalovaných miminek na žižkovské věži,
Štěpánka Šimlová a její audiovizuální kreace a hlavně spousta nezaštítěných
sprayerů by zde jistě našli místo. Samotné realizace by se mohlo dosáhnout
„organizovaným squaterstvím“ – zodpovědní lidé, mající na tomto projektu zájem,
by poctivou prací zabránili pádu cihlového skvostu. Dle informací Magistrátu
města Ostravy je k uskutečnění třeba 5 000 000 €.
Výsledek nemusí být nutně
výjimečný – rozhodující je, aby se nenásilnou formou vytvořilo nějaké síto,
jímž by prošli ti lepší a tvořivější (architektonického projektu by se mohl
chopit Vlado Milunič, autor Tančícího domu) - aby se z jatek nestalo feťácké
doupě; zároveň aby však nastal fakt, že bude centrum takovým lidem sloužit a
pomáhat (aby i oni našli tvořivé útočiště).
Integrace
Jednou z možností, jak dosáhnout
takového působení, by jistě nebylo od věci zkontaktovat se s univerzitou, která
sice nemá valnou tradici, ale právě touto pomocí by si mohla svou pověst
vylepšit. Nadějí je vznik nových institutů při univerzitě, které jsou zaměřeny
na umění. Možná je spolupráce i s jinými uměleckými školami, které by se nebály
udělat nábor na kurzy, které ještě v Ostravě nejsou a které by si díky zájmu
podporu jistě zasloužily, a následně povýšit některé z aktivit do stavu
školského, případně vysokoškolského (a tedy i návratného). Jedině tak vznikne
např. ještě progresivnější hudba než elektronická. Třeba bude hudba mnohem
modernější a i její záznam či produkce se bude za pár let lišit - a to jen díky
vzniku nových škol. Chce to tedy vnímat novoty jako přínos a možnost vtisknout
věcem nečekaný rozměr, v nepoznaném zpoznat již poznané, déja mis.
Jak by mohla vypadat
Obě z dálnic, protínajících
Ostravu, jsou už dostavěné. Centrum Ostravy se rozšířilo na plochu od
zasanované Karoliny (stojí zde nové byty a kanceláře) až po Polský dům (zóna
Stodolní byla povýšena na pěší a veškerá kdysi chátrající zástavba je opravena
a nadále udržována). Vedle Bauhausu se z bývalých jatek postavilo divadlo -
nezávislé kulturní centrum, definující epochu nového tisíciletí, spojující
aktuální přístupy ve vnímání úlohy člověka a divadla v chaosu, který je
obklopuje. Vedle jatek vzniklo zvláštní náměstí s podivnou „neviditelnou
sochou“, které se stává pro návštěvníky nového centra vítaným oddechovým
útočištěm. Od Karoliny dokonce jezdí nová linka tramvaje přes železniční koleje
u Frýdlantských mostů, zastavuje u Stodolní, u Institutu pro Výzkum Teleportu a
pokračuje až k hudebnímu klubu Fabric, kde má v Plynárenské možnost dalšího
spojení až do Hlučína. K Institutu pro Výzkum Teleportu byla přistavena
zvláštní buňka, která jako první na světě teleportuje lidské bytosti během
několika vteřin do různých částí světa. K ostravské aglomeraci se mezitím
připojila řada obcí i měst, proto se dopravní systém doplnil o dráhu s rychle
jedoucími vlaky, plnou nadjezdů a mostů (podobně jako S-Bahn v Berlíně).
Vítkovický hutní komplex se stal turistickou atrakcí, multifunkční městskou
dominantou. Běžně jsou pořádány happeningy a performance v shopping parcích a
probíhají též průvody na počest divadelního krále – výstup na haldy.
Autorem projektu je BcA. Matteo Difumato jakožto
aktivita předsedy občanského sdružení QUADROM se sídlem Moravské náměstí 5, Ostrava 1,
702 00.
Elektronický obchod a veškeré podklady k tomuto projektu,
e-literatura a i-hudba na http://www.quadrom.mysteria.cz, tel.: 00420
732 193 750, e-mail: info@quadrom.mysteria.cz
(zde se podávají i žádosti o členství ve sdružení)
Mapu iniciovaného projektu naleznete zde.