Psát v pravém slova smyslu jsem začal, když mi má dlouholetá přítelkyně Ivana Uhlířová propůjčila knížečku Daniila Ivanoviče Charmse Bába, která mě uchvátila natolik, že jsem si prostě to pisátko do ruky vzít musel a napsal jsem v tomto duchu povídky O pánovi. V té době mi bylo asi čtrnáct (1995) a byl jsem v druhém ročníku na ostravské konzervatoři. Nechal jsem je různě kolovat (má rodina byla značně šokována, okolí překvapeno, ale mile pobaveno), a tak jsem je zkusil poslat hned do dvou literárních soutěží – Hlavnice A. C. Nora a Moravský festival poezie (obě se konaly v r. 1997). V Hlavnicích u Opavy jsem dostal čestné uznání s výtiskem všech mých povídek z tohoto souboru do almanachu Větrné mlýny; jak jsem dopadl ve Valašském Meziříčí, už si nepamatuju, ale taky jsem se dočkal výtisku několika povídek v brožurce Přistání na naději.
Avšak poté, co jsem poslal svou první, mezi soutěžemi napsanou divadelní hru Ex abrupto (vznikla asi, když mi bylo patnáct nebo šestnáct) do Nadace Alfréda Radoka a nedostal jsem se ani mezi deset nejlepších a Nina Vangeli ji v SADu označila za operetu s prvkem „deus ex machina“, pochopil jsem, že není ani tak důležité vyhrát, jako spíš zúčastnit se, a na další soutěže a ceny jsem se vykašlal (tuto hru zde nenajdete; zanevřel jsem na ni a je navždy ztracena, ačkoli jsem ji psal z největšího zájmu a v největším vytržení pro své spolužáky-herce jako atypickou hudební komedii s jazzovými písničkami a detektivní zápletkou, hru plnou improvizace a mystifikace /byl jsem i autorem hudby/). K uvedení přes zájem studentů i pedagogů nikdy nedošlo.
Básně Brak (Braque) vznikly těsně poté (1997). Vznikla z nich díky knihvazačství opravdová knížka s deskami (jediná).
Mezitím už jsem pracoval na románu „Chápete?“, který jsem nedávno přejmenoval na Čtyři doby, resp. na Román na čtyři doby. Ten vznikal mezi léty ´97 a ´98. Jedná se jen o dva výtisky – jeden z nich vlastní Jarmila Kovaříková (snad), druhý si někdo skoupil v antikvariátu Černý pavouk v centru Ostravy (první podnik na věhlasné Stodolní ul., nyní již zrušený). Protože jsem v době dodávky románu do knihkupectví neměl nainstalován jazyk MySQL, najdete zde jen jeho titulní stránku. Více na stránce Rozbor.
Během toho se kupily různé básně a texty jiných forem. Některé jsou uskupeny pod názvem Slova, jejichž obsah úzce souvisel s realizací představení–happeningu–performance Recese, regrese, secese aneb deprese, což byl monodramatický akt veřejně vykonané sebevraždy se vším všudy (krev, ponuré písně i plakát ve formě parte). Jiné najdete v odkazu Texty písní, kde nejsem jen autorem textů, ale i muziky. Věrnou interpretkou těchto písní se stala při různých příležitostech Petra Váňová-Janková, o písních-šansonech ví i zpěvačka Ridina. Některé z nich jsou zaznamenány na CD, jiné na MD (dokonce v mém podání). Viz sekce Hudba. V hudební sekci také najdete mé elektronické pokusy skládané na laptopu, vystupují pod názvem Samožer´s Institut – „Sním co bdím“ (2006).
O rok mladší spolužák Jakub Przebinda mi dal po spolupráci na hereckém duetu P.I.V.O (o V.I.P.) námět na hru MiLuJI (Michael, Luisa, Jiří) – ten mě zaujal natolik, že jsem na hře i na její realizaci pracoval přes dva roky. O uvedení jsem se pokusil dvakrát (oba pokusy byly neúspěšné – nejprve v Márnici DSPB se zmíněným Jakubem, Michalem Moučkou a Lucií Žáčkovou /několik zkoušek/, pak i na DAMU /první čtená skončila fiaskem/. Hra se po prvním přepisu jmenovala Bez patosu („Ohne Sentiment, bitte“), po druhém definitivně Ostnatý drát. Po posledním zásahu se psal myslím konec roku 1999 nebo začátek l.p. 2000. V jednotlivých verzích dochází k značným rozdílům. První verze se samozřejmě nedochovaly, ale můžete srovnat text nejobsáhlejší (právě Ostnatý drát) s textem k inscenaci „Ohne Sentiment, bitte“, uvedené k 1. 5. 2005 ve Studiu Citadela, která vychází z fúze textu nejnovějšího a staršího Bez patosu (je však značně zkrácený). Hlavní roli ztvárnil Václav Rašilov, sourozence si zahráli Michal Moučka (tentokrát vydržel do finiše) a Irma Fišerová. K inscenaci více zde.
S existencí dalších nedivadelních textů je to trošku složitější. Potom, co jsem se dostal na DAMU, jsem si začal vést „deníky“ – barevné sešity-záznamníky pro evidenci všech různých myšlenek, básniček, úvah i povídek. Knih je dohromady pět (bylo by jich bývalo šest, ale jedna z nich mi byla ukradena spolu s dalšími věcmi pod hrozbou smrti v Paříži). Deníky vznikaly mezi léty 1999-2002, při různých příležitostech - ve škole, na chatě v Ostravici nebo na Stodolní ulici v Ostravě (Coffee shop), nejčastěji však během pobytu na Vlastislavově 8 (u Náměstí bratří Synků, Praha). Úvahy o divadle najdete v sekci Režijní kniha, texty podobného druhu pak v oddílech Koncepty, Pojednání, a různé větičky, fráze nebo „citáty“ v ikonách Myšlenky, Jiné „malé formy“ či Sběr. Poslední tři položky včetně básní, které jsou pro následující nejdůležitější, najdete generálně ve sbírce Muf, která je na existenci těchto deníků založena. Povídky z těchto sešitů jsou shrnuty pod názvem Hrrpovídky nebo spíš Úvahy o smrti. K deníkům-sešitům připojuji fakt, že některé z nich byly v deliriu tremens ztraceny při cestách v Paříži a Římě (nenávratně!). Proto tu také některá připravovaná a uvedená dílka nenajdete, nestihla se přepsat…
Nezávisle na těchto denících jsem postupně pracoval na hře Manévry (2001-2002). Se studenty DAMU i Ježkovy konzervatoře jsem ji začal zkoušet v různých podobách, i ve spojení s hudební produkcí – k provedení mělo dojít zprvu s jinou ideou, primitivním textem a ve spojení s estrádními prvky nejprve v Akropoli, poté v širším složení a v jiné formě v baru Utopie (pod názvem Změna). K výsledné produkci však díky organizačním neschopnostem, neporozumění a jiným zmatkům došlo jen částečně a nepředpokládaně – herci pár hodin před „inscenovaným čtením“ práci odřekli a já jsem ji bez přípravy přečetl v Utopii sám společně s houslistou a fotografem Jiřím Jelínkem (ačkoli to připomínalo duo ochotníků a ani obecenstvo se netěšilo přílišné pozornosti vzhledem k náročnosti textu, Jiřímu za nezradu děkuji). To se psal březen - duben 2002.
Po tomto kontroverzním počinu, kvůli kterému jsem i odešel na čas ze školy, jsem hned začal psát další divadelní hru, Volné pole (K pronajmutí), přičemž jsem se nadále věnoval svým „bláznivým zápiskům“. Jakousi předmluvou hry, kde jsem projevil nesouhlas se soudobými trendy, je Mini-money-fest kult dramatiky, zařazený do sekce Myšlenky; najdete jej i v bakalářské práci Moje cesta k dramatu, původně pojmenovanou jako Současné české drama. Na hře i manifestu nadále pracuji, takže tyto položky považuji za neuzavřené, přestože už je mají k dispozici persony jako Janusz Klimsza nebo Jiří Pokorný. Hra byla přeložena do francouzštiny Jacquesem Génot jako Champ libre, s lehce inscenovaným čtením této záležitosti v češtině divadelní spolek Quadrom navštívil bar Utopie, klub v Jelení, Rybu na ruby i Divadlo evropských regionů v Hradci Králové 2004. Grandiózní akcí měla být perfrormance/site-specific v obchodní zóně Metropole Zličín, ale z pochopitelných marketingových důvodů byla odvolána.
V létě jsem pracoval na představě ideálního divadla třetího tisíciletí V jatkách – víceúčelového kulturního centra na pomezí ulic Porážková a Janáčkova, v blízkosti ul. Stodolní. Anotaci tohoto projektu najdete v sektoru Quadrom.
Nejnověji v knihovně naleznete povídku 8, Malinký výborek italské poezie, satyrskou dohru Irtodelie asopradoktorantskou práci Od avataru k virtualitě, v obrazárně pak něco málo akčního umění. Vše vzniklo v druhé polovině r. 2005 a začátkem r. 2006.
V povídce 8 jde o autobiografické zážitky, ovlivněné pokusy s holotropním dýcháním a kouřením marihuany. Rozkrývá autorovy minulé životy, rozebírá jejích následnost a důsledky, zamýšlí se nad úkolem v životě současném a klade otázku tomu, co nastane v životě příštím. Je tak polemikou mezi minulostí, současností a budoucností, poměrně otevřeně zachází s tématem reinkarnace v souvislosti s objevením podvědomých asociací, se kterými se člověk snaží sžít, přestože mu třeba nahánějí strach a hrůzu.
Namátkou vzaté tři krátké básně z italské poezie najdete včetně Vstupu do pekla z Danteho Božského komedie v amatérském autorském překladu – Malinký výborek italské poezie.
Satyrská dohra Irtodelie vznikla jako zakončení tří her s podobným tématem. Tím tématem je změna. Trilogie „Změny“ obsahuje tři dramata tak, v jakém pořadí vznikla, tedy Ostnatý drát (Ohne Sentiment, bitte), Manévry a Volné pole. Je skutečně dohrou, která zdánlivě s předchozími dramaty nemá nic společného; je odlehčením. V zásadě paroduje podstatné téma všech tří her, a to je problém komunikace. Hra začala vznikat v Římě, dopsána byla v Čechách. Je k mání jen v jazyce italském.
V této hříčce, ale vlastně již i v předešlých dramatech jsem také rozvíjel virtuální, očistný princip – co se týče techniky psaní her i jejich sdělení. Na to navázala také má sopradoktorantská práce pro Třetí univerzitu v Římě pro obor divadelní antropologie pod vedením Doc. Nicoly Savareseho, autora stěžejního Slovníku divadelní antropologie, přeloženého do sedmnácti jazyků. Navázal jsem na jeho přednášku Dal deus ex machina agli avatar a pojmenoval ji Dall´avatar alla virtủ, Od avataru k virtualitě (Řím, 2006). Téma očistného principu, třetího divadla, happeningu, akčního umění a zejména hypermoderní dekonstrukce rozvíjím také ve svých třinácti obrázcích, vzniklých na primitivním počítačovém programu během několika minut. Viz Hypermoderna. Chci dodat, že se v žádném případě nepovažuji za výtvarného umělce!!!
Server je plný
také spoustou překladů, úprav a dramatizací. Viz dramatizace a překlady. Mimo autorské divadelní texty
zde najdete také dramata jiných autorů, viz divadelní hry nebo
rozdělení podle autora.
12. 08. 2010: Quadrom o. s. vydává
novou knihu Senso unico, která inspirována
českými a italskými reáliemi pojednává formou divadelní trilogie (kniha
obsahuje tři divadelní hry psané v italštině) o ultramoderních žhavých tématech
společnosti, a specifickým jazykem, neobvyklými divadelními prostředky a
jadrnými příběhy i pohnutými osudy zachycuje tragikomický ráz dnešní doby
zobrazením hrdinů a hrdinek do aktuálních kontextů i blízké budoucnosti
prostřednitvím virtuálního světa, tedy divadla; ne však odcizeného, nýbrž o to
reálnějšího teatra mundi.
První hra s názvem Irtodelia nás
přesunuje do časů, kdy letadlo je nejpomalejším dopravním prostředkem a
nastupuje teleport (IRT = v italštině "Institut pro výzkum
teleportu"). Hrdinové se však poté, co jsou teleportováni do časoprostoru,
nezjevují ve vybrané destinaci, ani se ze ztraceného časoprostoru nevracejí
zpět. Kdo tahá za nitky v temné organizaci a jak příběh, který zdánlivě nemá se
současností nic společného, dopadne?
Codice fiscale je hrou "Dona Quijota" a "Julie": těmto hrdinům ze světové
dramatiky se podobají Ona a On. Podobně jako v předchozí hře se hrdinové z
neznámých příčin chtějí někde ztratit a někam zmizet, ale zde, v příběhu opět
založeném na částečné fikci situovaném do budoucna, se to nedaří bez čárového
kódu, který musí mít každý vytetovaný na krku. Komplikuje se tak příběh osudové
lásky, protože On jakožto rebel bez příčiny nemůže dostat čárový kód, zatímco
Ona při útěku před vnuceným nápadníkem se stane neviditelnou a nemůže své lásce
bez lidských aspektů pomoci. Hra je jinotajem na státní správu, která také díky
evidenci občanských průkazů (v Itálii je to právě codice
fiscale) se zálibou zabraňuje lidem v naplnění jejich
osobních tužeb a přání. Hříčka je navíc proložena zábavnými vložkami s příběhy
na pracovišti erotického call-centra.
Naopak
třetí, a tematicky asi nejzávažnější drama, Morte dignitosa, je veskrze
současné a aktuální, poněvadž se týká legalizace eutanazie (ve Švýcarsku, kam
Itálie jazykově spadá, a kterého zejména se text týká, je dobrovolná smrt
povolena). Nejde však o polemiku o tom, zda je výkon smrti správný či ne, avšak
snaží se poukázat na fakt, jakou důležitost hrají ve světě peníze. Drama je
napsáno s věnováním švýcarskému dramatikovi Friedrichu Dürenmattovi,
který úspěšně odhaloval ve svých hrách společenské neduhy a který v podstatě
jako jediný švýcarský spisovatel obsazuje česká jeviště dodnes.
Na hře závislí (po dlouhé době napsán scénář v
češtině): Hra jako náplň a smysl života. Záměrná manipulace s druhými.
Nadčasový automat, který řídí osud postav ve hře, do které uživatelé s
odsouhlasením vstoupili. Hra však začíná postrádat smysl, když Netofilia začne
vítězit nad Autonomií a z hry se nelze dostat ven, nelze ji ukončit. Svět
ovládnou počítače a zlákaný "zachránce" nainstaluje do hlavního
počítače program, který začne nutit hrát tuto hru všechny..
I tato hra je v nabídce divadelní agentury Dilia. Pro
informace zde.
Sulla spiaggia – hra
věnovaná poctě dramatikovi Antonu Pavloviči Čechovi, odehrávající se na pláži
v jedné rodině s poněkud vyhrocenými vztahy. Poté, co se synovi
nepodaří překonat atributy nešťastné lásky s vysněnou Francescou, je
poslán do blázince. Jedná se o satyrskou tragickou dohru k trilogii „Senso unico“, napsanou rovněž
italsky.
Není Milán jako Milán – atypický průvodce Milánem. Tato kniha je poněkud
atypickým místopisem jedné z nejimpulzivnějších a nejkosmopolitnějších
metropolí Itálie. Oproti leckdy povrchním klasickým průvodcům autor zachází již
podle názvu kapitol do nejtemnějších a zároveň nejsvětlejších koutů historie
tohoto města, k neobvyklým postřehům a zajímavým metaforickým reflexím podob
jeho současnosti.
Marcolfa - fraška, situační
komedie. Obsah: Přijímací salon starého hradu. Po uši zadlužený Markýz má kromě
dluhů i dvě milenky: na jedné straně Princeznu, na druhé Terezu, snoubenku
svého věřitele Giuseppa. Jeho služebná Marcolfa miluje uzavírání sázek a má snoubence Francesca.
Giuseppe se chystá přijít pro peníze, které mu Markýz dluží, a Markýz se před
ním snaží někam ukrýt. Shodou náhod se ale na scéně postupně objevují jeho
milenky - dochází tak k nedorozuměním a zmatkům, doprovázeným sérií gagů. V
rozhovoru s Giuseppem prozradí Marcolfa
číslo losu, na který si vsadila. Giuseppe v novinách zjistí, že vyhrála, ale
zatají jí to a začne se jí dvořit. Do vývoje událostí se však vloží Francesco a
poté i Markýz a Tereza. V okolnostech týkajících se výhry dojde navíc ke
dvojitému zvratu - vylosované číslo je totéž jako loni...
Hra je v nabídce
divadelní a literární agentury Aura-Pont, viz http://www.aura-pont.cz/marcolfa-p2928.html.
Poslední aktualizace dne
30. 10. 2014