Je to všechno zbytečné?

Ostrava má kulturní památku. Nachází se v centru města a s přibývajícím věkem i kulturní hodnotou stárne a chátrá. Je to budova bývalých městských jatek z období industriální rakousko-uherské epochy. Ale nezajímá se o ni vlastník, město ani památkáři. Občanská sdružení Za starou Ostravu a Quadrom silně proti situaci bojkotují, leč se zdá, že marně.

Bauhaus památku "zakoupil" za směšnou částku s příslibem renovace objektu, aby mohl na stejně levném pozemku vedle jatek postavit nevzhledný hypermarket. Obchodní centrum stojí již přes deset let, dřívější továrna na maso však lehá k zemi. Přesto energie zčernalých cihel typických pro kraj několikanásobně převyšuje antifluidum Bauhausu (ačkoli hnutí "bauhaus" nastoupilo původně jako architektonický objev 20. a 30.let 20.stol.), který není ani neofunkcionalismem, postmodernou či "bauhausem". Jeho nálepka tak jen trapně čpí v samotném centru Ostravy a bez ohledu na příjmy tvrdě podporuje nadnárodní obchodní politiku, na kterou doplácejí křehké věci. Na veškeré výzvy občanských sdružení Bauhaus nereaguje, a když ano, tvrdí, že v téhle věci jde o lobby a zájmy jiných privátních skupin.

Lobby jako hobby

Abychom věc uvedli na pravou míru: občanské sdružení je právní subjekt a hájí veřejnoprávní záležitosti občanů zejména v neziskovém sektoru. Pokud o.s. Za starou Ostravu chce na celou věc mediálně upozornit, Quadrom nabízí jasnou koncepci nezávislého kulturního centra. Čeho se Bauhaus bojí? Kde se stala chyba? Proč Bauhaus chce případnému investorovi prodat areál jatek - aniž by splnil úkol - za několik milionů, když k němu přišel pouhým lusknutím prstu? Není veškerá iniciativa občanů a jejich sdružení zbytečná?

§ 286 x 5 000 000 € = ?

Pro zodpovězení na tyto otázky hledejme princip v současné eurolegislativě. "Euro"zákon, tedy starší český (možná ještě československý) § 286 zakazuje jakékoli nárokování majetku, který vlastní soukromá osoba či společnost. A to i tehdy, kdy ji majitel zanedbává a tudíž porušuje všeobecné psané i nepsané vyhlášky o věci veřejné, tedy ničí jakousi "prezentaci", veřejné blaho. Proto taky veškeré snahy českých squatterů selhaly; jejich počiny byly vždy brány jako nelegální, přestože se snažili o nápravu celé záležitosti. Proti tomu např. v Dánsku, konkrétně v Kodani v období šedesátých let minulého století vznikla nová ostrovní část města Kristiánie, obsazená výhradně "bezdomovci", kteří přes silné zásahy policistů dokázali objekty starších továren a hal zachránit a udržuje je jako fenomén alternativní subkultury dodnes. Nepotřebovali k tomu politiku. A takových případů je nejen po Evropě spousta. Běžná praxe v Německu, Francii a dokonce i v zemích bývalé Jugoslávie. U nás je tento trend neustále potlačován.

Kdybych já byl Rothschild...

Ale pro příklady nemusíme tak daleko do historie ani za hranice naší vlasti. Pokud jím ovšem není Slovensko - zde se v nedávné době podařilo zrenovovat polorozpadlé vlakové nádraží za účelem kulturních akcí všeho druhu. Řeč je o Žilině. U nás úspěšná existence takového projektu site-specific (tedy počiny v neobvyklých prostorách jako jsou tovární haly, vojenské kasárny, filmové ateliéry apod.) teprve čeká na uskutečnění. Příkladem budiž vytrvalý i tvrdohlavý, neústupný sochař David Černý se svou Meet Factory.

Komu Bauhaus jatka prodá? Kdo bude celou kauzu platit? Bude rekonstrukce za pár let ještě aktuální a možná? Na celkovou opravu je zapotřebí 5 000 000 € (pro srovnání: renovace Městské knihovny v Ostravě s divadlem Aréna stála 240 000 000 Kč, tedy zhruba o třetinu více). Jsou dvě řešení - buđ se objeví někdo jako Nathaniel Rothschield (který projevil zájem o zelenou louku v centru Ostravy zvanou Karolina), nebo se lidé budou muset na svá jatka složit sami (když nepřispěje město ani památkáři). Ale je směšná komorní aktivita sdružení oproti nadnárodním konglomerátům vůbec zapotřebí? Stojí-li za tím hlavolamem kdokoli, je třeba jednat. Rychle. Za chvíli mají u Stodolní zastavovat příměstské rychlovlaky...