KONCEPTY
ANOTACE víceúčelového
kulturního centra V JATKÁCH
Inspirace
Po vzoru pražského klubu ROXY (NoD), Akropolis a zejména Meet Factory Davida Černého (sídlo TNF) i inspirací brněnské Skleněné louky by tak vznikla „Mekka“, vytoužené místo setkávání mladých lidí ze všech sociálních vrstev, navštěvujících fenomén Stodolní ul.
Prostor byl určen pro
kultivaci potřeb nové generace, jíž je existence klasických kamenných stánků
vzdálená. Kdybychom totiž prošli všechna ostravská divadla, zjistili bychom, že
i ty scény, které se klasickým přístupům vyhýbají (Komorní scéna Aréna,
Divadelní společnost Petra Bezruče), jsou - buď nedostupné co se týče počtu
sedadel anebo fungují na bázi získaných interpretačních, repertoárových či
abonentních jistot. Dosáhlo by se tak zároveň zušlechtění espritu „neocentra“, které tepe životem, ne vždy však vkusem,
bezpečím a „ctnostmi“.
Místo
Z pohledu starší
generace se v podstatě jedná o projekt experimentální, protože nebude
zahrnovat pokusy o realizaci děl klasických (jediným úkolem bude, aby se právě
neznámé stalo všeobecně vžitým /ve smyslu tradičním, nikoli komerčním/) – dával
by prostor spíše umělcům méně proslulým, dějinami zatím neosvědčeným, mezi
nejmladšími však už dnes uznávaným. Nebránilo by se nejrůznějšímu integrování
jak mezi uměleckými obory, tak i druhy a přístupy v konkrétních oborech,
čímž by se nezávislost stvrzovala nebo naopak popírala.
Současná
taneční scéna, „DJ´s“, Grafitti,
audiovizuální přístup ve spojení
s digitální kamerou, živými projekcemi a filmem, performance site-specific, divadlo pohybově-taneční, to vše by tam bylo
„reprezentativně“ zastoupeno za celou Stodolní, prosycenou sekanými zvuky a
existencí nejrůznějších produkcí. Snažili bychom se při tom vyhnout zjednodušujícím
verzím výpovědi (Ostravě jednoduchost sice do jisté míry díky nezaměstnanosti i
nenáročnosti nezainteresovaných prospívá, stejnou měrou však vede
k neutuchající lenosti, skepsi a kriminalitě).
Hudebníci
by v jednom ze sektorů měli prostor pro skladbu, interpretaci i veřejné
performance. Bylo by dobré, aby měli přístup k mixážním půltům
a počítačům s klávesami. Fúzí různých stylů (transkulturální produkce) a
zodpovědným přístupem se pokud možno postarají o vymanění se z vlivu
komerce, zároveň se postarají o zachování nastolených, nově vzniklých tradic a
umožní tak vznik dosud nepoznaných tendencí.
Prostor by to svým pojetím
„nevyumělkovanosti“ potvrzoval. Sociálně výřečný interiér, nikoli bohatý, zato
však plně vypovídající o vkusu a postojích současné vlny zaručí tichou a
soustředěnou práci v kterémkoli oboru, současně však bude podněcovat ke
koherenci všech složek (zatímco stavebně by byly jednotlivé oddíly rozděleny
pomocí zvukově odstíněných sektorů, celkový výsledek by podtrhoval výpověď
společnou, nikoli ovšem konečnou).
Novodobí
hudebníci by tedy komponovali elektroniku, divadelníci by zakoušeli rozmanitost
svých možností v neověřeném repertoáru, vycházejícímu z principů
třetího divadla a výtvarníci „na skateboardech“ by se věnovali svým graffiti-obrazům
/post-pop-art, hypermoderna/. Architektura má co do
stylu blízko k zmíněnému puristickému minimalismu, zvýrazňujícímu úlohu
červených cihel, výtvarné ladění má co dočinění s přítomností snové reality
– magickým realismem, iluzionismem a abstraktním expresionismem /New new painters/.
K divadelní
části, která je pro celou budovu stěžejní (skutečně jen divadlo spojuje všechna
umění dohromady) třeba dodat, že by měla být založena na nenáročnosti a
nevyhraněnosti v souvislostech a popře též klasický divadelní vztah
jeviště X hlediště. Jednalo by se o výrobní prostor – „masnu“ o čtyřech stěnách
s půdorysem čtverce. Pódium tvoří základna menšího čtverce, obehnaná
vzestupným pojízdným hledištěm o čtyřech dílech se židlemi nejrůznějších tvarů
a velikostí, se vstupy pro herce i diváky ve vrcholech A, B, C, D. Prostor je
možno během představení nadále upravovat formou posunování jednotlivých dílců
hlediště do středu čtverce či spouštěním, vysunováním a popotahováním nejen
neprůhledných závěsů, zachycených v důmyslném labyrintickém systému na
stropech – princip je však neměnný; vše bez složité techniky a konstrukcí.
Stěny a podlahy bez jakéhokoli zvýšeného prostoru by ani nebyly nijak ozdobeny
- charakteristická je strohost, dokonce špinavost /byť předstíraná/. Skvělou
součástí by byl club-bar s letní zahrádkou, kam by se uchylovali umělci i
jejich obdivovatelé.
Budova
je dost velká na to, aby vyhověla všem těmto požadavkům, aby každý z oborů
našel dost místa. Herci-tanečníci by měli mít i svou zkušebnu, popř. šatnu a
malý sklad na kostýmy a techniku, které
se však, jak už bylo zmíněno, budeme snažit vyhnout.
Okolí (budiž zasvěceno)
K budově
přiléhá v Janáčkově ulici velká plocha, připomínající náměstí, kde by se
dal udělat park s lavičkami a instalovat socha. V této souvislosti
bych rád připomenul (ještě naštěstí žijící) legendu českého divadla, která je
společně s dalšími zvučnými jmény spjata s uměleckou tvorbou let
šedesátých, praktika i teoretika autorského divadla čili nedivadla,
iniciátora dialogického jednáni - Ivana Vyskočila. Tato persona si jistě
zaslouží „vyšší“ poctu v podobě busty, ale…co by se vymykalo běžným
instalacím soch? Kdesi na ploše mezi stromy by se nacházela cedulka s jeho
jménem a údaji, tělo z litiny by však bylo zavěšeno na jedné z větví
těch stromů nebo na jednom z domů (držel by se rukama). Návštěvník by
sochu vyloženě hledal – tím by vznikl odkaz na Vyskočilovu nadčasovost, inteligenci,
hravost i rafinovanost (prostě Vyskočil).
Performeři
Co se
týče ostravského fundu, nárok na prostor a částečné fungování v něm by si
jistě zasloužilo Bílé divadlo se svými provokativními inscenacemi, divadlo V3,
spjaté s nezaměnitelnou tvorbou Tomáše Vůjtka (je autorem her a učí
češtinu), dále experimentální pokusy tanečně-herecké Lenky Dřímalové, a
jistojistě by prostor ke zkoušení využili i studenti herectví z místní
konzervatoře, kteří přes existenci poměrně nedávno postavené budovy stále
nemají odpovídající prostor na hraní (škola je naproti). Elektronická hudební
scéna není zatím příliš zastoupena kvalitní produkcí, není ani soběstačná, za
zmínku však určitě stojí hudební duo Dvoika.Troika a
inspirací v tomto budiž hudební klub FABRIC. Rozhodně by o tuto alternativu
projevili zájem i studenti klasických nástrojů (vzorem v těchto přístupech
je škola TWM v Praze na Smíchově, prozatím jediná tohoto druhu
v České republice). Výtvarníků je v Ostravě dost a jsem přesvědčen,
že by se našli tací, kteří by V jatkách chtěli nejen působit, ale kteří by
se již při samotném vzniku podíleli na architektonickém vzezření budovy (po
dohodě s autorem projektu by mohli navrhnout např. interiér, a to na
svébytné umělecké úrovni). Samotné realizace by se mohlo dosáhnout „organizovaným
squaterstvím“ – zodpovědní lidé, mající na tomto
projektu zájem, by poctivou prací zabránili pádu cihlového skvostu.
Výsledek nemusí být nutně
výjimečný – rozhodující je, aby se nenásilnou formou vytvořilo nějaké síto,
jímž by prošli ti lepší a tvořivější - aby se z jatek nestalo feťácké
doupě; zároveň aby však nastal fakt, že bude centrum takovým lidem sloužit a
pomáhat (aby i oni našli tvořivé útočiště).
Integrace
Jednou
z možností, jak dosáhnout takového působení, by jistě nebylo od věci zkontaktovat
se s univerzitou, která sice nemá valnou tradici, ale právě touto pomocí
by si mohla svou pověst vylepšit. Nadějí je vznik nových institutů při
univerzitě, které jsou zaměřeny na umění. Možná je spolupráce i s jinými
uměleckými školami, které by se nebály udělat nábor na kurzy, které ještě
v Ostravě nejsou a které by si díky zájmu podporu jistě zasloužily, a
následně povýšit některé z aktivit do stavu školského, případně
vysokoškolského (a tedy i návratného). Jedině tak vznikne např. ještě progresivnější
hudba než elektronická. Třeba bude hudba mnohem modernější a i její záznam či
produkce se bude za pár let lišit - a to jen díky vzniku nových škol. Chce to
tedy vnímat novoty jako přínos a možnost vtisknout věcem nečekaný rozměr,
v nepoznaném zpoznat již poznané, déjà mis.
Obě z dálnic, protínajících
Ostravu, jsou už dostavěné. Centrum Ostravy se rozšířilo na plochu od
zasanované Karoliny (stojí zde nové byty a kanceláře) až po Polský dům (zóna
Stodolní byla povýšena na pěší a veškerá kdysi chátrající zástavba je opravena
a nadále udržována). Vedle Bauhausu se
z bývalých jatek postavilo divadlo, definující epochu nového tisíciletí,
spojující aktuální přístupy ve vnímání úlohy člověka a divadla v chaosu,
který je obklopuje. Vedle jatek vzniklo zvláštní náměstí s podivnou
„neviditelnou sochou“, které se stává pro návštěvníky nového centra vítaným
oddechovým útočištěm. Od Karoliny dokonce jezdí nová linka tramvaje přes
železniční koleje až k hudebnímu klubu Fabric
s několika zastávkami. K ostravské aglomeraci se mezitím připojila
řada obcí i měst, proto se dopravní systém doplnil o dráhu s rychle jedoucími
vlaky, plnou nadjezdů a mostů. Vítkovický hutní komplex se stal turistickou
atrakcí, multifunkční městskou dominantou Běžně jsou pořádány happeningy a
performance v shopping parcích a probíhají též průvody na počest
divadelního krále – výstup na haldy.
pozn. autora – projekt je adaptabilní na jakýkoli prostor,
ze strategického hlediska nejlépe na kulturní dům v ostravské Nové Vsi
/tam je třeba vykrýt okna závěsy či stěnami a stávající jeviště proměnit
v galerii/.
Koncept týkající se začlenění městského obvodu Nová Ves jakožto středu velkoměsta /zpráva pro Povodí Odry/
Zatímco Praha čítá něco přes pětatřicet profesionálních divadel a Brno kolem deseti, Ostrava je na tom se stánky schopnými denního divadelního provozu o poznání méně – je jich pouze pět, přestože je v našem státě druhá co do velikosti (s obyvateli je to možná po připojení aglomerace stejné jako v Praze) a zahrnuje více kin než reprezentativních městských divadelních budov.
Nová
Ves je z ptačí perspektivy středem města, nevyužitým spojovacím článkem
mezi centrem, západem a jihem, nemluvě o přítomnosti nejvýznamnější severomoravské
splavné řeky Odra a největšího ostravského nádraží Svinov.
Odedávna víme, že město se soustředí
kolem vody a že je třeba, aby se tento nevypočítavý živel udržoval, lépe řečeno
zkulturňoval. Je samozřejmé, že teprve poté, co se řeka jakýmsi způsobem uctí
(vysvětí), je možné plánovat další výstavbu a koncentraci městského života
z toho vyplývající. Přes Odru vede jeden most, vedoucí od nádraží k
„centru“ Nové Vsi – stezka je po nedávné kalamitě neudržovaná. Důležité je též
zpevnění břehů a případné možnosti odvodnění do nedaleké jámy/nádrže.
V budoucnu je možné i využití existujících ostrůvků k rekreačním
účelům. Mezi novoveskou vodárnou a nádražím je vybudovaná tramvajová trať,
avšak bez možnosti zastavení ve středu obvodu.
Místní kulturní dům by mohl časem vyplnit mezeru
v nezbytných aktivitách, důležitých nejen pro místní obec, ale pro město
jako takové, které by se mělo o osud největší vody zajímat více. Jednou
z možností je tedy založení sbírky či nadace pro rozvoj zanedbaného,
s názvem „Pod mostem“. Pokud z toho časem vznikne divadlo s veškerým
příslušenstvím, je k výše zmíněnému o důvod víc.
ŽÁDOST o přizvání
k zasedání zastupitelstva městského obvodu Nová Ves ve věci postupné
adaptace místního kulturního domu v divadlo
Jedná se o zájem investora-fyzické osoby Jiřího Zygmy
(810625/4959), který by se chtěl spolupodílet legální cestou na vysvěcení
zdejší „staggiony“ v dům, schopný dennodenního
uměleckého provozu v oblasti činoherního a jiného divadla (myslíme tím
divadlo experimentální, autorské, zkrátka neosvědčené /pro mladé publikum/), a
to formou financování ze soukromých prostředků, sponzorských darů či jiných
podpůrných organizací (granty a spolky k tomu určené). Cestou přizvání
k jednání (z popudu Stavebního úřadu pro Novou Ves se sídlem
v Mariánských horách) a debatování by tak mohlo dojít jak k pochopení
a ctění zdejších tradic, tak k jejich kombinaci s vyloženě
velkoměstským uvažováním a jeho způsoby – vše na základě důvěry, komunikace,
dohody ústní či písemné, hlavně však ku prospěchu věci a oficiálními
prostředky.
Pokud jde o „přestavbu“, jednalo by se co se týče exteriérů o náhradu brizolitové omítky v omítku hladkou a barevnou v přední části s vyznačeným názvem divadelní squat Pod mostem, příp. s logem společnosti (jeho existence ještě není zaevidována), o přístavbu zařízení, jež v kulturním domě chybí (jedná se zřejmě o šatny, kostymérny, líčírny či sklady na dekorace a techniku), před vchodem do divadla o zřízení v podstatě již viditelného náměstí(čka), pojmenovaného podle jedné z významných osobností, věnující se předtím neobjevenou cestou dramatickému umění (možná je i instalace sochy); dále se jedná o záležitosti, které s budovou KD vyloženě nesouvisejí, ale s životem s ním ano: zřízení tramvajové zastávky mezi zastávkami Nová Ves – Vodárna a Nádraží Svinov pro lepší dostupnost městskému člověku; v neposlední řadě se jedná o příležitost podnikat v oblasti občerstvení pro příchozí hosty (restaurace, hostinec, či přímo divadelní klub).
Vnitřní
úpravy zahrnují sálové zatemnění (zakrytí oken a malba stěn), pokrytí podlahy
materiálem, vhodnějším k divadelní produkci (jakort
nebo jiný levný koberec), vyřazení stávajících stolů a židlí a jejich nahrazení
sedačkami jinými – s tím souvisí celkový vzhled a variabilita prostoru –
pro každou inscenaci se prostor upraví jinak - nemělo by jít nutně o vžité
využití jeviště kontra hlediště; dále se jedná o osvětlení, které by mělo
vycházet z reflektorů, pult schopný hudební a mixážní produkce a také o
využití přilehlé kuchyně adekvátním způsobem (buď její adaptací
v divadelní bar, nebo úplným zrušením ve prospěch jiných, pro ansámbl
potřebnějších prostor); foyer a kuřárna /tedy prostory předsálí/ se upraví tak,
aby na první pohled zaujaly návštěvníka a dávaly tušit tomu, že se bude dít
něco neobvyklého (obrázky, cedulky, poutače, nápisy…). Šatna může sloužit
rovněž jako pokladna.
Co
se týče prostor v prvním patře či prostor k budově patřícím, nevím o
nich, protože jde zřejmě o místnosti související s bydlením stávajících
nájemníků. Pokud jde o jejich budoucnost, chtěl bych jim vyjít vstříc – mohli
by si zařídit živnost v kuchyni nebo v účtárně – záleží na tom, co by
je bavilo.
Prosil
bych o odpověď (a to jakoukoli) na mou žádost a tím i výzvu, aby se v této
věci něco stalo, dělo a měnilo a abych dostal pocit, že mám nějakou naději, že
můžu svůj život nějak smysluplně naplnit a že žiji ve státě nejen svobodném,
ale také v seskupení, kde rozhodují nejen peníze, ale i vzájemná chuť
spolupracovat a pomáhat si. Bez peněz je člověk těžko svobodný, a svoboda
v duši, srdci či mozku je mu vzhledem k nenaplněnosti
v opravdové skutečnosti na nic.
__________________________________________________________
Vzhledem k absolvování studia na JAKO*, současnému působení na DAMU a pozorování studentů na obou školách navrhuji následující:
(OTEVŘENÝ DOPIS)
Zatraktivnění
či jistou obměnu pomaturitního dvouletého studia hudebně-dramatického oddělení
JAKO formou zavedení vyučování a aplikace těchto oborů: režie, dramaturgie
a autorská tvorba jakožto osobitý přístup k chápání fenoménu
divadlo.
Současný
stav pomaturitní fáze je totiž nedostačující a v mnohém i odporující –
vede studenty (kteří zatím příliš neuspěli v praxi) k pedagogickému
vedení oboru, který čtyři léta studovali. Přičemž – pokud se jedná o stupeň výše-odborný,
zakončený absolutoriem (tedy v něčem podobný stupni bakalářskému, resp.
vysokoškolskému), vyučuje se zbytečně, protože stejná problematika „vedení
k hudebně-dramatické tvorbě“ je praktikována na Ostravské Univerzitě (dále
jen OU). Student JAKO přece klidně může po maturitě skládat zkoušky na OU, kdyby
se chtěl této problematice věnovat.
Nechápu, proč vlastně nedošlo
k užší spolupráci mezi těmito školami, když jde v podstatě /pokud jde
o umění/ o samou věc. Nebo je to záležitost konkurence? V tak sice
oblíbeném odvětví (divadlo a umění vůbec), ale „jen“ co se týče vedení
k němu?
Myslím, že málo herců chce učit.
Když už některý z nich chce vést, tak formou režiséra – navigátora, příp.
se o divadlo zajímá z hlediska literatury, nebo jej vnímá osobitě, a to
tak, že nemá přílišnou potřebu zasahovat do kolektivu. A všichni dobře víme, že
k zásadním rozhodnutím jedince kolem toho, čemu se chce v životě
věnovat, dochází právě v období maturity.
Na základě toho si myslím, že je
třeba změnit schéma výuky postmaturitního studia, aby
měl student možnost se dále rozvíjet a nebýt zklamaný z toho, že se bude
učit, jak učit to, co se ještě naučit nestačil (u divadla jako u všech jiných
odvětví rozhoduje realita, praxe). Proto je třeba pedagogické předměty nahradit
těmi, o kterých jsem se zmínil na začátku. Vedení k estetice či
psychologii bych zachoval, protože to s uvedenými změnami souvisí.
Jestli se jedná o změny velké
nebo malé, to musí posoudit samotné zavedení. Zasadil bych se o zintenzivnění
studia v tomto období (počet hodin týdně je v odlišení od maturitního
studia nižší, navzdory tomu, že se jedná o studium vyšší odborné i tomu, že
adepti o diplom absolutoria příliš zaneprázdněni nejsou). Znamená to zvýšit
počet hodin výuky v týdnu, ale neznamená to, že se musí jednat o kroky
oficiální, tedy zavedené úředně. Student, který se rozhodne „přejít“ na režii,
se může nejprve podílet na scénkách svých spolustudentů-herců, příp s nimi může nazkoušet představení (nebo se
studenty z nižších ročníků); výsledkem pak může být samostatně odvedená
práce v podobě inscenace, srovnatelné s inscenacemi jiných
profesionálních oborů.
Tady jsme narazili na problém
toho, jak má být toto studium vlastně bráno. Může se jednat o alternativu, ke
které se student rozhodne poté, co složí maturitu. Může to brát jako přípravu
na vysokou školu v těchto oborech (na VŠ jsou studenti zmíněných oborů
bráni spíše v pozdějším věku) nebo vyloženě jako stvrzení o tom, že je
schopen fungovat v praxi min. jako asistent.
U oborů (předmětů) dramaturgie a
autorská tvorba je to podobné – rozdíl je jen v tom, že věk či zralost
nehrají tak velkou roli. Jen možná během studia HDO adept zjistí, že tíhne víc
k literatuře (třeba i jako autor) nebo je natolik velká osobnost, že
nesnese spoluhráče, příp. chce dělat divadlo úplně jiným způsobem, než jak se
učí (říkejme tomu alternativa nebo subkultura, performance, happeningy, apod.).
Profesorské kapacity jsou velké –
předměty může vyučovat paní Janotová, pan Slíva, pan Klemens, pan Klimsza, pan Vůjtek (režie + dramaturgie, u autorské tvorby
bych vyzkoušel někoho netradičnějšího).
Myslím, že vzhledem k praxi,
resp. obtížnosti se v praxi prosadit, je nutné tento návrh rozeslat na
místa, kde se dá běh věcí ovlivnit. Dejme šanci i jiným přístupům, než na jaké
jsme zvyklí a nebojme se přidat – Ostrava nemá vysokou školu specializovanou na
umění. Jistým východiskem by mohlo být právě zefektivnění, resp. uzpůsobení
podmínek VŠU podobným nebo užší spolupráce s OU a její rozvoj (souvisí to
i s malou vybaveností zkušeben, jestli by se vůbec daly tyto „třídy“
nazvat i malá schopnost Janáčkova sálu k divadelním produkcím). Je třeba
rozvíjet stávající Instituty pro výzkum umění při OU. Možnost pokračovat ve
studiu po maturitě jako herec se nevylučuje. Neměla by však vzhledem
k možnostem studia na AMU nastávat.
*JAKO je rozšířenou formou zkratky JKO, kterou
vymyslel M. Čížek, když plánoval herecké studio při DSPB. Svým způsobem by se
mohlo jednat o alternativu srovnatelnou s DAMU
nebo JAMU. Další … AMU bych už nevymýšlel, to by bylo okaté. Když už, tak VUH
(Vysoké Učení Herecké)
pozn. autora – vize se v lecčems kryjí –
v ideálním slova smyslu jde v prvé řadě o zachování budovy jatek (je
obklíčená BAUHAUSem) z památkového hlediska
pod heslem: „Dopustil by tohle Mies van der Rohe?“ /tomuto podléhá následné využití pro potřeby
konzervatoře či VUH/; za druhé jde o povýšení Odry jakožto první krajské řeky;
za třetí o vznik minimálně dalších dvou scén, a to ze strategického hlediska
v Nové Vsi, z hlediska kumulačního pak o vznik hudebního divadla
v Mariánských horách.