BEZ PATOSU

(ohne sentiment)


JEDNÁNÍ PRVNÍ


Scénu tvoří zeď na horizontu s grafity namířenými proti SSSR

s malým okénkem uprostřed a dveřmi po obou bocích. Dveře po levé straně vedou ven z bytu a vedle nich vězí věšák se třemi stejnými klíči. Druhé dveře vedou do dalších místností bytu. Na zdi je ještě zavěšen obrázek I BERLIN. Uprostřed místnosti je pouze velká tyrkysová pohovka a po pravé straně stolek s telefonem.


Scéna první

Je ráno. Čerstvě probuzená Luisa vyjde pravými dveřmi. Zhodnotí nepořádek v místnosti, načež je pevně rozhodnuta uklízet. Znovu zmizí vpravo a po chvíli se vrátí s čistícími prostředky. Drhne zeď, ale nápisy na ní zůstávají. Napadne ji zapojit do úklidu i svého bratra.


LUISA /volá vedle/ Míšo! Michálku! Vstávat! Budeme uklízet! Michale?

Mišane! Tak do prdele vstaneš nebo ne!?



Scéna druhá



MICHAEL Jo, už jdu!


Vyjde zprava.


LUISA Kdybys tolik neflámoval, už jsi mohl být dávno vzhůru.


MICHAEL Vždyť jsou prázdniny.


LUISA To ovšem neznamená, že tady musí být bordel. Já už od rána uklízím.


MICHAEL Asi chceš s něčím pomoct…


LUISA Zajdeš do obchodu a nakoupíš, co je třeba. Tady máš peníze.


MICHAEL Jen, co se obleču, zajdu ti tam.


LUISA Vidíš, jak vzorný bráška z tebe je, když se ti chce.


MICHAEL Tak zatím.


Odejde vlevo.



Scéna třetí



LUISA Dneska bude krásný den.


Telefon.


Ano, prosím? Ahoj, mami. Jo, dobře. A vy? Jako vždycky. Neboj

se, my to zvládneme. Jak že se jmenuje? Nezapomněla, ale blbě se to pamatuje. Uklízíme. Ano, postaráme. Svítí slunce. Ještě ji pořád nezbourali. Ano, zavoláme. Pozdravím. Mějte se.


Luisa zavěsí a podívá se do zrcadla /což je pomyslná čtvrtá stěna mezi

jevištěm a hledištěm/, jak jí to sluší. Zprvu se sobě moc nelíbí, ale nako nec je ze sebe nadšená. Následující slova adresuje do zrcadla.


Luisa. Luisa Letschertová. Jmenuji se Luisa Letschertová. To zní hloupě.

Narodila jsem se v Berlíně. Vystudovala jsem střední ekonomickou ško-

lu, obor sociálně-administrativní. V současné době se ohlížím po práci nebo po mladém, finančně zabezpečeném muži atraktivního zevnějšku.

Dneska mi to jde jako po másle. Tak a dost. Docela mě štve ta zeď před barákem. Je to jedno z mála míst, kde ještě něco zůstalo, ale už brzo bude, doufám, čistá i tahle ulice. Slíbili to. Moc se na to těším. Donedávna jsem se musela koukat na to, jak se do ní buší a kope. To všechno kvůli těm odnaproti. Chtěli jít k nám. A tak jsou s námi.

Za chvíli to bude rok. Řekla bych, že se nic nezměnilo. Sice už se do zdi nekope, ale pořád tady je. Jo, zapomněla jsem: Bydlím se svou rodinou v Sebastianstrasse, nummer 86, Berlin - Kreuzberg. A teď se dáme zase do uklízení. Dnes totiž čekáme návštěvu.



Scéna čtvrtá



Začne znovu uklízet s písničkou v ústech. Z levých dveří se pokradmu

vynoří nově oblečený Michael. Luisa ho neslyší a všimne si ho až poz-

ději.


LUISA Jej - to jsem se lekla!


MICHAEL Nemáš si zpívat.


LUISA Proč jako?



MICHAEL Aby jsi mě slyšela, ne?


LUISA Seš blbej. Co to máš na sobě?


MICHAEL Líbí?


LUISA Předpokládám, že jsi za to utratil všechny peníze, které jsem ti dala

na nákup.


MICHAEL Ne, ještě mi něco zbylo.


LUISA Chtěla jsem, aby to tady nějak vypadalo, a ty si zatím vybíráš věci

do šatníku!


MICHAEL Plnou ledničkou nic nespravíš.


LUISA Zato ty změníš celý svět tvou plnou hubou keců! Já tady jak blbá

od rána lítám, aby se to tady lesklo jako…Jestli do půl hodiny nebude

nakoupeno, tak…


MICHAEL Tak co?


LUISA Tak se z toho asi zblázním!


MICHAEL No tak, Luiso…


LUISA Nech mě! Chtěla jsem, aby se mu u nás dobře bydlelo, aby měl na Berlín

ty nejlepší vzpomínky…


MICHAEL Myslíš, že si Češi na takový luxus potrpí? I to je pro ně víc než dost.


LUISA Musíme být jejich vzorem. Až si budou moct dovolit to, co my, měli by si

z nás brát příklad.


MICHAEL Nikdy si nedovolí to, co my. Museli by se k nám připojit.


LUISA Naši mě naštvali, že si najednou odletěli někam…jinam…


MICHAEL Na Karibik.


LUISA Takové řeči: "Teď už bude pořád jenom svoboda! Žádný východ, žádný

západ! " Sever, jih! Když jsou tak velkorysí a hned si sem zvou cizince, proč se o ně nestarají sami? Ještěže spí u tebe.


MICHAEL Dáme mu najíst, necháme ho přespat a šlus! Celou dobu bude na kur- zech němčiny a my si budem s penězma dělat, co chcem.


LUISA Do žádných hospod se chodit nebude! Zákaz!


MICHAEL To snad nemyslíš vážně?


LUISA To máš za to, že sis místo jídla koupil tričko.


MICHAEL Luiso!


LUISA Docela ti sekne. Jo, volala máma. Pozdravuje tě.


MICHAEL Dík.


LUISA Dobrá, nakoupit půjdu zase já.


Převléká se.


Ty zatím můžeš vyluxovat. No, co tak zíráš?


MICHAEL Copak? Nemůžu?


LUISA Nech si to až pro svou nastávající, jo? Mimochodem, ta Polka odvedle

po tobě docela čumí. Tak koukej tady hezky vysát prach, ať má návštěva

z východního bloku co závidět. Každou chvilku by měl dorazit.


Odejde.


Scéna pátá


MICHAEL /při pohledu do zrcadla/ Nové tričko koupil jsem si

v obchodě značky M A C

staré hadry dám do lisu

vypadám jak z časopisu.


Móda hýbe dnešním světem

pro budoucnost našim dětem

velké město postavíme

hranice si upravíme.



Scéna šestá


Náhle vyjde zleva Luisa.


LUISA Tak už jsme tady. Není to nádhera? Pojď dál. Komm hier! Nemusíš se

zouvat.


Přichází Jiří se zavazadlem.


JIŘÍ Guten Tag.


MICHAEL Hallo.


LUISA /Jiřímu/ Co na to říkáš?


JIŘÍ /je unešen zejména zrcadlem/


LUISA To je naše nejoblíbenější místnost, protože odsud máme výhled

na zeď. Was ist das?


JIŘÍ Das ist…die Sofa.


LUISA Výborně! Und das?


JIŘÍ Das ist…das Radio.


LUISA Nein, das ist kein Radio, das ist Hi-fi!


JIŘÍ Ja.


LUISA Tohle je zrcadlo, tady je telefon, okno, dveře…Ano, abych nezapomněla

- tady je klíč! Vezmi si ho, aby si mohl odemknout a zase zamknout byt. Jsou přesně tři! Jeden jako druhý! Odemyky, zamyky! A tam je Michael,

můj bratr.


JIŘÍ Těší mě. Jmenuji se Jiří.


MICHAEL Jirži?


JIŘÍ Ji-ří.


LUISA /Jiřímu/ Německy se naučíš snadno a rychle. Nesedneme si?


MICHAEL Kde máš nákup?


LUISA Nestihla jsem nakoupit, potkali jsme se dole ve dveřích.


MICHAEL Aha.


LUISA Míšo! /Jiřímu/ Jak se ti líbí město?


JIŘÍ Město? Já nevím…


LUISA A náš dům?


JIŘÍ Nevím.


MICHAEL Nebuď na něj tak zbrklá, sotva přijel.


LUISA Jaká byla cesta?


JIŘÍ Dlouhá.


LUISA Ten autobus, kterým jste přijeli, nebyl asi moc pohodlný, že?


MICHAEL Nemáš žízeň?


LUISA Nebo hlad?


JIŘÍ Nerozumím.


LUISA Jestli nechceš něco k snědku nebo k pití?


MICHAEL Pít, voda, jídlo!


JIŘÍ Nerozumím vám.


LUISA Asi není hladový.


JIŘÍ Kdepak máte rodiče?


MICHAEL Jsou na dovolené.


LUISA Na Karibiku.


MICHAEL A nás tady nechali…


LUISA …abychom se o tebe pěkně postarali.


JIŘÍ Už rozumím. Mohl bych si vybalit věci?


LUISA Nu ano, samozřejmě. Míšo, vezmi mu tašku a zaveď ho do mého pokoje.


MICHAEL Tobě nevadí, že budeš spát s klukem v jednom pokoji?


LUISA Proč by mi to mělo vadit?


MICHAEL Já nevím.


Odejde s Jiřím vpravo.



Scéna sedmá


LUISA Jsem sama, ale už brzo nebudu.


Vrací se Michael.


MICHAEL Říkala jsi, že bude spát u mě.


LUISA Není to jedno?


MICHAEL Tobě se líbí, že?


LUISA Nevím, proč bych se ti měla svěřovat.


MICHAEL A nevadí ti, že je tak zastarale oblečený?


LUISA Je krásný. Obleču si ho podle sebe. Ještě dnes s ním zajdu do obchodu.


MICHAEL To chceš utratit peníze, které nám naši dali na celý týden?


LUISA Nestarej se. Jsem starší, proto domácnost povedu já.


MICHAEL Luiso…


LUISA Ty mezitím vyluxuješ. Jirži!



Scéna osmá


JIŘÍ /zezadu/ Ano?


LUISA Bitte, komm hier!


JIŘÍ Ja.


Vrací se Jiří.


LUISA Co by jsi řekl tomu, kdybychom jeli do města a ty by sis koupil něco

na sebe?


JIŘÍ Teď hned?


LUISA Ano.


JIŘÍ A proč?


LUISA Víš, tady se nosí trochu jiný styl. Doba jde jaksi…kupředu.


JIŘÍ Ale mně se to líbí.


LUISA Neboj se, bude ti to slušet mnohem víc, než teď. Pomůžu ti

něco vybrat.


JIŘÍ Tak dobře, ale nejdřív si vybalím ty věci.


LUISA Aber schnell, schnell!


Jiří odběhne vpravo.


MICHAEL Teda - na to, jak jsi dopoledne vyváděla, se teď o něj staráš docela hezky.


LUISA Prosím tě, buď zticha. Vím, co je správné.


MICHAEL Snažíš se ho sbalit.


LUISA A co na tom?


Vejde Jiří.


JIŘÍ Už jsem tady.


LUISA Dobrá, můžeme jít.


MICHAEL Kdy se vrátíte?


LUISA Co je ti do toho?


MICHAEL Chtěl jsem vám uvařit večeři.


LUISA Najíme se ve městě. Zatím.


JIŘÍ Tschüss!


Odejdou.


MICHAEL Sakra!


Tma.












JEDNÁNÍ DRUHÉ



Scéna devátá


Je opět ráno, druhý den. Vedle dveří visí znovu všechny klíče. Zvoní telefon. Zprava vyběhne rozespalý Michael a zvedne jej.


MICHAEL Ano? U telefonu Michael Letschert. Ahoj, mami. Nevěděl jsem, že Ti

máme zavolat. Luisa mi nic neříkala. Jo. Luiso! Luiso! Volá máma, máme průšvih!


Zprava se vyřítí Luisa.


LUISA Ano, mami? Promiň, já jsem na to zapomněla. Ne, všechno je v nej-

lepším pořádku. Prostě jsem na to zapomněla. Omlouvám se. Ano, je

slušný. Nemusíš se bát, je z dobré rodiny. Prší. Pořád stojí. Ano, zavo-

láme ještě dnes. Určitě.

Luisa zavěsí.


LUISA Fuj!


MICHAEL Kdybys mi to včera řekla, mohl jsem jí zavolat.


LUISA Proč bych ti to říkala, když by s tebou máma stejně nemluvila?


MICHAEL Jak to můžeš vědět?


LUISA Nikdy se k tobě nehlásila.


MICHAEL Protože jsem nikdy nic nedokázal.


LUISA Ale myslím, že na to máš…ještě dost času.


MICHAEL Co jsi dokázala ty?


LUISA Byla jsem s tanečním souborem v Americe.


MICHAEL Dobré ráno!


LUISA A chtěla bych být hlasatelkou. Jsem zlá, já vím. Promiň mi to.


MICHAEL V kolik jste včera přišli?


LUISA Pozdě.


MICHAEL K ránu?


LUISA Asi tak.


MICHAEL Slyšel jsem vás.


LUISA Tak proč se ptáš?


MICHAEL Bavili jste se?


LUISA Seš moje máma nebo co? Ještě teď mě bolí hlava.


MICHAEL V kuchyni jsou prášky.


LUISA Já vím. Kolik je hodin?


MICHAEL Spali jste spolu?


LUISA Prosím tě, nevíš, kolik je hodin?


MICHAEL Půl desáté.


LUISA On zaspal kurz! /volá vedle/ Jiří, vstávej!


Odběhne vpravo.


No tak vstaň, zaspali jsme!



Scéna desátá



JIŘÍ /za scénou/ Cože? Do prdele!


MICHAEL Was?


JIŘÍ To je moc fajn!


Zprava vyjde Jiří s Luisou.


Ahoj, Míšo.


MICHAEL Čau.


LUISA Nachystám ti věci. Můžu?


JIŘÍ Jistě.


Luisa zmizí vpravo, Jiří se obléká do nových šatů.


MICHAEL Jak jste se včera bavili?


JIŘÍ Dobře. A ty?


MICHAEL Byl jsem sám.


JIŘÍ Aha.


MICHAEL Takhle vypadáš docela ulítle.


JIŘÍ Tak tady chodí úplně všichni.


MICHAEL Čeká nás nový svět.


JIŘÍ Co?


MICHAEL Jak se ti líbilo ve městě?


JIŘÍ Nikdy jsem nic takového neviděl. Tolik světel, obchodů, aut a krásných

lidí…


MICHAEL Jsi v Německu. Ještě toho spousta přijde.


JIŘÍ U-Bahn, S-Bahn!


MICHAEL Berlín se stane centrem Evropy. A potom…


JIŘÍ Tolik stanic!


MICHAEL V kolik hodin jsi měl být na hodině němčiny?


JIŘÍ V osm. Už je pozdě. Asi se na to vykašlu. Navíc mě bolí hlava.


MICHAEL Taky?


JIŘÍ S váma se stejně naučím německy mnohem rychleji.


MICHAEL Das ist recht.


JIŘÍ Dáme si hodinu němčiny a až přestane pršet, půjdu se podívat

do města. Luiso!




Scéna jedenáctá



LUISA /za scénou/ Už to bude!


JIŘÍ Nikam nejdu!


Vyjde Luisa.


LUISA Proč?


JIŘÍ Protože je to mé svobodné rozhodnutí. Dáme si lekci němčiny tady.


LUISA Dobře ses rozhodnul. A co budeme probírat?


JIŘÍ Nic. Budeme si hrát. Jeden dá někomu otázku a ten druhý odpoví.


LUISA Musí říct pravdu?


JIŘÍ Relativně.


MICHAEL Musí.


LUISA Můžu se ptát na všechno?


MICHAEL Politiku do toho netahej.


JIŘÍ Správně, nebude to politická hra.


MICHAEL Kdo se bude ptát první?


JIŘÍ Už se ptáš. Teď já. Luiso, co ke mně cítíš?


LUISA Na to nebudu odpovídat.


JIŘÍ Odpovědělas. Teď se ptej.


LUISA Michale, co budeme dnes dělat?


MICHAEL To záleží na tom, co mi dovolíš. Jiří, co ke mně cítíš ty?


JIŘÍ Ještě tě neznám. Luiso, proč jsi mi nechtěla odpovědět?


LUISA Co chceš slyšet? Že tě miluju?


JIŘÍ To právě ne.


LUISA Už mě to nebaví. Vás jo?


JIŘÍ Ptát se můžeš jen jednoho.


LUISA Michale, baví tě to?


MICHAEL Je to zvláštní. To se u vás v Čechách hraje?


JIŘÍ Občas. Ale je to v podstatě můj vynález. Myslíš, Michale, že už umím

dobře německy?


MICHAEL Děláš pokroky. Klidně se ptej na něco jiného.


LUISA Jiří, proč ses mě na to ptal?


JIŘÍ Na co?


LUISA Odpověz!


JIŘÍ Dáme si druhou lekci.


MICHAEL Počkej, ještě se zeptám. Luiso, myslíš si, že k tobě Jiří cítí to samé, co

ty k němu?


LUISA To je moc složitá otázka. Tomu Jiří určitě nerozuměl.


MICHAEL Právě proto můžeš odpovědět.


LUISA Už jsem odpověděla. A navíc je na všechno moc brzo.


MICHAEL Na co?


JIŘÍ Vy nevěříte na lásku na první pohled?


MICHAEL Já ano.


LUISA Já vlastně taky.


MICHAEL Věříme.


JIŘÍ Půjdu se projít do města.


MICHAEL Ještě tam prší.


LUISA Jdu s tebou.


JIŘÍ Chci jít sám.


LUISA Aspoň tě doprovodím.


MICHAEL Kdy se vrátíš?


JIŘÍ K večeru.


LUISA Vezmi si klíč.


MICHAEL Tak ahoj.


JIŘÍ Tschüss.


Luisa a Jiří odejdou.



Scéna dvanáctá



MICHAEL /do zrcadla/ Nejsem homosexuál, jenom se mi líbí kluci. A na tom přece není nic špatného. Mám tě rád. A bez sentimentu je to: líbíš se mi. Ne, je opravdu příliš brzy na to, abych ho mohl milovat. Ale když věřím na osudovou lásku…Ta se přece pozná hned. Je tak odlišný od všech, co jsou kolem mě. Už se nemůžu dále maskovat. Nikdo to o mě neví. Jen matka to zřejmě tuší, a proto se ke mně odjakživa chovala přezíravě. Musí to jít ven. Je to jedinečná příležitost. Miluju tě, Jirko. A pak sebe a svou hloupou sestru. Ne, není hloupá, jenom spoustu věcí nechápe. Je zkrátka jinde. Ale určitě je jí tam líp. Jinak by nevypadala tak spokojeně. Zato já se trápím. Musím mu to říct. Je tady někdo? Poslouchá mě někdo? Ne, nikdo tady není. Tak poslouchá mě vůbec někdo? Zrcadlo. Zrcadýlko, nastav zrcadlo své době. Co vidíš? Zeď. A to jsem si myslel, že už žádná není. To je dost brzo. Dost.


Vejde Luisa.


LUISA Michale?


MICHAEL Ano?


LUISA Musím ti něco říct.


MICHAEL Já taky.


LUISA Možná to bude znít hloupě a třeba si budeš myslet, že…


MICHAEL Pokračuj.


LUISA Určitě sis myslel, že mezi mnou a Jirkou je to jenom takový…jak

bych to řekla…úlet.


MICHAEL Myslím si to.


LUISA Ale já jsem se do něj strašně zamilovala.


MICHAEL Proč?


LUISA Je jiný než všichni ostatní.


MICHAEL Souhlasím.


LUISA Je to láska na první pohled. Věříš mi to?


MICHAEL Ne. Totiž ano. Věřím ti.


LUISA Jsem z toho taková…Já ani nevím, za kým mám jít. Víš, já…s holkama

si vůbec nerozumím, máma tady není a s tebou mi bylo vždycky tak

dobře. Víš, jsi tak chytrý a mám pocit, že jsi skoro jako moje sestra, víš?


MICHAEL Opravdu?


LUISA Teda…jako někdo, komu se můžu se vším svěřit, víš?


MICHAEL Tak se svěř.


LUISA Moc ho miluju a pořád na něj myslím a víš, zdá se mi, že mě bere jenom

tak…


MICHAEL To se spraví.


LUISA Jsi tak hodný.


MICHAEL Hm.


LUISA Za jak dlouho…?


MICHAEL Co?


LUISA …se to dá zase do pořádku?


MICHAEL Až přijde ta pravá chvíle.


LUISA A kdy to bude?


MICHAEL To poznáš. Někdy to přijde hned, jindy vůbec, a to je častější, ale

všechno má svůj čas a všechno jednou přijde.


LUISA A to mě bude mít víc rád?


MICHAEL Možná.


LUISA Takže spíš ano?


MICHAEL Možná znamená ano a třeba taky ne.


LUISA Tak kdy už se to konečně stane?


MICHAEL Jsi netrpělivá! A nezapomeň, že je to cizinec z východního bloku a navíc

je u nás jenom na týden!


LUISA Prosím tě, nebuď tak konzervativní. Připomínáš mi moji matku. A tvoji

taky. Sám jsi říkal, že svět se sjednocuje. Že nebudou žádné hranice…


MICHAEL Hranice budou pořád.


LUISA Mě to tak trápí!


MICHAEL Mě taky.


LUISA To jsem ráda.


MICHAEL Co?


LUISA Že se mnou soucítíš. Mám tě za to ráda.


MICHAEL Rozmysli se pořádně a řekni mi to ještě jednou. Bez zbytečného patosu.

Ohne sentiment, bitte.


LUISA Prosím?


MICHAEL Rozhodla ses správně.


LUISA Cos mi chtěl říct?


MICHAEL To je jedno.


LUISA Není. Chci ti pomoct.


MICHAEL Skvělé! Jsem zvědav. Chceš to slyšet? Opravdu to toužíš vědět?


LUISA Jsem tvoje sestra, víš.


MICHAEL A já nejsem, víš. Dobrá. Jsme svobodní, už se o všem mluví, všechno

se ví a nic už není žádné tabu, tedy: taky jsem zamilovaný.


LUISA No a je to! Ty?


MICHAEL Ano, já.


LUISA Západní Berlín byl odjakživa svobodný. Nemusíš to tajit. A do koho prosím tě?


MICHAEL A do koho prosím tě? Do tebe asi!


LUISA Co?


MICHAEL Mám tě rád jako sestru. Krom toho nenávidím svou matku a respektuji

svého otce.


LUISA To jsi mi nechtěl říct, že?


MICHAEL Vlastně ano. A ještě to, že jsem se zamiloval do našeho hosta.


LUISA Co to plácáš?


MICHAEL Odporné, co? Ale bylo to poprvé bez masky! Tak schválně - řekni, co je

lepší? Hrát bez masky nebo s maskou? Mít tu nejmilejší falešnou tváři-

čku - ovšem vskutku mistrně zakamuflovanou - nebo přímou, otevřenou, hnusnou tvář? Tak pomůžeš mi?


LUISA Co to říkáš? Pomoc!


Tma.





JEDNÁNÍ TŘETÍ


Scéna třináctá



Tentýž den. Je pozdní večer. Michael sedí sklesle na pohovce a hledí

tupě do země, zatímco Luisa nervózně luxuje. Po chvíli vysavač vypne.


LUISA Venku prší, je tam zima a tma. A on pořád nikde. Nemohlo se mu něco

stát?


Luisa zapne vysavač.


Co když ho někdo přepadl?


Luisa vypne vysavač.


Nebo se ztratil? Proč nic neříkáš?


MICHAEL Bolí mě hlava.


LUISA Všechny ženské trpí migrénou.


MICHAEL Já nejsem ženská.


LUISA Ale bolí tě hlava. Tobě je snad jedno, že už se třeba nevrátí?


MICHAEL Nebylo by to lepší?


LUISA Zavolám na policii.


MICHAEL Vrátí se.


LUISA Jak dlouho mám ještě čekat?


MICHAEL Nechej to na něm.


Luisa znovu luxuje.


LUISA Mám strach, že se zblázním. Proč jsi mi to nikdy neřekl?


MICHAEL Je to opravdu tak zásadní věc?


LUISA Ano, velice zásadní.


MICHAEL Vnímáš mě teď jinak?


LUISA Všechno se tím změnilo. Nikdy jsem se do nikoho tak nezbláznila.

Kdybych to o tobě věděla dřív, mohla jsem si dávat pozor. Proto je to

tak důležité, chápeš?


MICHAEL Ono není jednoduché přiznat si určité věci a navíc je sdílet s okolím.

Krom toho - myslím, že tě nechce. Je na kluky, cítím to.


LUISA My jsme spolu spali, víš?


MICHAEL To přece nic neznamená.


LUISA Pro mě je to důkaz naší lásky, vrchol vzájemné energetické výměny.


MICHAEL Myslíš tu první noc, co jsi ho opila a svedla?


LUISA Nemůžu za to, že pil.


MICHAEL Opravdová láska vypadá trochu jinak.


LUISA Jak se můžeš zamilovat do chlapa?


MICHAEL Trápíš se tím, že se trápí. Nemůže tě milovat, protože hledá něco jiného.


LUISA Například?


MICHAEL Potřebuje mě.


LUISA Jsme skvělí sourozenci, nemyslíš? Spoustu věcí děláme a cítíme úplně

stejně.

MICHAEL Ale jenom jeden z nás dostane to, co chce.


LUISA Buzerante.


MICHAEL Naivko.


Luisa začne drhnout zeď.


LUISA Já jsem tak hloupá! Proč jsem se tak nešťastně zamilovala?


MICHAEL Nebuď přecitlivělá.


LUISA Půjdu ho hledat.


MICHAEL Je dospělý.


LUISA Vrátím se brzy.


MICHAEL Nikam nepůjdeš! Zůstaneš tady. Stejně už tě nechce vidět. Proč myslíš,

že se nevrací? Nechce, abys ho znovu svedla. Vyhýbá se ti, protože se tě

bojí. Běž spát.


LUISA Nesmysly.


MICHAEL Doufal jsem, že jako má sestra mě podržíš v tom, že jsem jiný. Od niko-

ho jiného bych to nečekal tak, jako od tebe. Chováš se jako obvykle sobe-

cky. Dobrou noc.


Luisa odejde vpravo. Pláče.


Pro lásku se nadechni

pro lásku jdi za dveře

dlouho čekat nenech ji

odháněj své soupeře.


Pláč. Michael přistoupí ke stěně a hladí ji. Klíč v zámku. Přichází zmo-

klý a opilý Jiří.




Scéna čtrnáctá



JIŘÍ Ta zeď před barákem je tak srandovní…Ahoj Míšo. Zkoušel jsem ji přelézt, ale nešlo to. Ani si neumíš představit, co se děje. Berlín se mění vteřinu od vteřiny. Čím dál chladnější. Lidé už nejsou krásní. Jsou to bledé tváře ve skafandru. Všechno je jak přeplácaná fasáda válkou zničeného chrámu. Míšo, že mi rozumíš?


MICHAEL To víš, že jo.


JIŘÍ Žádný západ, žádný východ. Slunce nevychází a není kam zapadnout.

Já jsem tak strašně nešťastný.


MICHAEL Jakto?


JIŘÍ Celé to na mě působí stísněně. Moc uhlazené a stísněné. Bez patosu.

Ohne sentiment.


MICHAEL Vždyť včera jsi byl ze všeho tak nadšený…


JIŘÍ Doba se mění. A v Německu obzvlášť rychle.


MICHAEL Brzy ti Berlín opět přiroste k srdci.


JIŘÍ K srdci? Vy to slovo znáte?


MICHAEL Všichni nejsou takoví, jak si myslíš.


JIŘÍ Já vím.


Luisa pláče.


Co se stalo?


MICHAEL Ale nic. To se spraví.


JIŘÍ Já ji nemůžu milovat, chápeš?


MICHAEL Chápu.


JIŘÍ Neberu to tak vážně jako ona.


MICHAEL Rozumím ti.


JIŘÍ Víš, včera jsme se skvěle bavili a při tom hodně pili. Ona mě moc chtěla,

tak co jsem měl dělat?


MICHAEL Jaké to bylo?


JIŘÍ Nepamatuju si. Musíme si to vyjasnit.


Jiří odejde vpravo a tluče na Luisin pokoj.


Luiso! Otevři! Chci s tebou mluvit!


Jiří se vrací.


Má zamčeno. Tak dobře. Luiso, poslouchej mě. Co kdybychom zašli

na skleničku a trochu si popovídali?


Luisa stále roní slzy. Jiří se vzdává.


MICHAEL Musí si pomoct sama.


JIŘÍ Dneska budu spát u tebe.


MICHAEL Jak jinak. A kde jsi vlastně byl tak dlouho? Už jsme se o tebe báli.


JIŘÍ Mám žal, a tak jsem se ho snažil zapít.


MICHAEL Pomohlo to?


JIŘÍ Nejlepší je si s někým povídat.


MICHAEL Našel jsi někoho?


JIŘÍ Ne. Všichni se sice vřele usmívali, ale bylo to jenom proto, že z toho měli

kšeft. Prodali mi drink a dál už jsem je nezajímal. Jsi první, s kým

od rána mluvím.


MICHAEL Měl jsi za mnou přijít už dřív.


JIŘÍ Nešlo to. Naděje totiž nikdy neumírá. I když… Budu si to pamatovat.

Město chaosu a horečného tempa, dokonalí lidé, trpaslíci v uniformách..

Jsi jediný, kdo mi v tuto chvíli rozumí. A víš proč? Protože mě poslou-

cháš. A teď ty. Kdo vlastně jsi? Kdy už poznám, co v tobě skutečně je?

Vybočuješ z řady nebo ne, vojáku?


MICHAEL Buď klidný. Co se toho týče, jsem na tom podobně jako ty. Já jsem se ale

rozhodnul se tím netrápit a bavit se na rovinu.


JIŘÍ To je správné. Líbíš se mi.


MICHAEL Ty mě taky. Moc. Už od první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem byl přesvě-

dčen o tom, že už je to tady.


JIŘÍ Co už je tady?


MICHAEL No přeci ta fatalita, osudové splynutí, láska na první pohled, o které

jsi mluvil. Taky na ni věříš, ne?


JIŘÍ Nevím, co tím chceš říct.


MICHAEL Že se věci mají tak, jak se zdá. Miluju tě.


JIŘÍ Chceš mi naznačit, že jsi teplý. Je to tak?


MICHAEL Nemůžeš to říct tak chladně. Je za tím mnohem víc.


JIŘÍ Věřím, že je za tím spousta dobrého, ale i kdyby - já nejsem na kluky.

Bohužel.


MICHAEL Ukazuje se, že jsi stejně bezcitný jako my.


JIŘÍ Jako my? Možná jsem se od vás něčemu přiučil. To jsem neměl. Ale

homosexuál rozhodně nejsem.


MICHAEL Já taky ne!


JIŘÍ Tak co jsi? Žena v mužském těle?


MICHAEL Jsem muž a miluju tebe. Jako muže.


JIŘÍ Copak to jde?


MICHAEL Jak vidíš, tak ano.


JIŘÍ Ještě pořád mě miluješ, když víš, že já tebe ne?


MICHAEL Nevzdám se tě.


JIŘÍ To není možné, to se mi zdá.


MICHAEL Možné je vše.


JIŘÍ Já se do někoho neumím zamilovat tak rychle. Vy Němci máte úžasný

smysl pro obrovské tempo. Myslíte dvacet let dopředu. Běžíte úchvat- nou rychlostí jako o závod. Nebojte se, nic vám neuteče. Opravdová vášeň

nespočívá v rychlosti. Můžeme být kamarádi.


MICHAEL Dobrá, potřebuješ čas. Máš ho mít. Já počkám.


JIŘÍ Co ode mě vy dva chcete? Domluvili jste se na mě nebo co? To, že jste

mí přátelé, jestli vás tak vůbec můžu nazvat, neznamená, že spolu budem

zbytek života vést jednu domácnost! Jedu za chvíli pryč! Nic o mě nevíte,

neznáte můj vkus, mé pocity, nic, vůbec nic!


MICHAEL Nech si to projít hlavou.


JIŘÍ Jak můžete věci tak plánovat? Copak jsme roboti? Já se zítra s výčitkama

svědomí neprobudím, že jsem tady našel lásku, na kterou se připravuju

celý život.


MICHAEL Jsi tvrdohlavý. Tím, že se připravuješ na lásku, taky plánuješ. Přicházíš

o spoustu věcí. Co když už se do tebe nikdy nikdo nezamiluje?


JIŘÍ Jak se k vám mám teď chovat? Po tom všem?


MICHAEL Budeš to mít v životě těžké. Hezky se vyspi. A nezapomeň, že na tebe

myslím.



Scéna patnáctá



JIŘÍ /do zrcadla/ Jak to někdo může říct? Rozmysli se, třeba mě budeš mít

rád. Nikdo mě nikdy nemiloval. Otec se snažil být tvrdý a neústupný.

Matka mi chybí. Miluje mě žena, miluje mě muž. Adam und Ewa. Jak se

můžu smířit s tím, co mám, a milovat jednoho z nich? Jak se můžu spo-

kojit s krásou Evy nebo mozkem Adama? Dá se to skloubit dohromady?

Co se to se mnou děje? Odpověz, no tak, odpověz, zrcadlo! Mám snad

trpět život s hloupou Evou a plodit s ní další pokolení? Nebo se mám

raději těšit z moudrého Adama a k tomu ho milovat jako ženu? Připa- dám si starý. Nebo až příliš mladý? Ničí mě to. To už je všechno?

Nic víc nepřijde? Je to příliš komplikované na to, abych tomu rozuměl.

Abych byl schopen jednoduchého vysvětlení. Stalo se nemožné. V žádné

jiné době by se to nemohlo stát. Vlastně mohlo. Ale vůbec by se to neře-

šilo. Miluje mě žena, miluje mě muž. Muž a žena. Proč jste sem vlastně

přišli? Protože je premiéra? Protože to byla vaše svobodná volba? Ale

to je málo. Hra pro tři osoby. To je až moc. Hra pro tři komplikované

osoby současnosti, hra pro tři vyzrálé herce. Nevyzrálý text pro nezralé

herce. Nový umělecký směr? Máte to radši s přemýšlením nebo bez?

S maskou nebo bez masky? Tak co je pro vás lepší? Do čeho se mám nebo

nemám stylizovat? Příliš mnoho otázek, příliš mnoho přemýšlení. Žádná

odpověď. Příliš mnoho osob, příliš mnoho situací a citů, které nebudeme

schopni přijímat. Ničí nás doba - současnost a vize budoucnosti.

Ocitáme se ve špatném čase na špatných místech. Ne, nemůžu milovat

ani jednoho z nich. Jsem zkažený dobou. Musím to jít zapít.


Odejde vlevo. Tma.































JEDNÁNÍ ČTVRTÉ


Scéna šestnáctá



Je ráno. Na pohovce leží Jiří a spí. Zprava se potichu vykrade Luisa

v noční košili s nožem v ruce. Sleduje Jiřího. Telefon. Luisa zpanikaří a neví, co dřív. Budí se Jiří. Zprava vyběhne i Michael a zvedne telefon.

Luisa schovává nůž.


MICHAEL Dobré ráno, tady… Ano, předám.


Předává Luise sluchátko.


Matka.


LUISA Ahoj, mami. Nic zvláštního. Svítí slunce a zeď pořád stojí. Teda aspoň

myslím. Protože jsme neměli… Protože nám to nevyšlo. Tak promiň,

prostě jsme zapomněli. Máme spoustu práce, pořád se něco děje, znáš to.

Cože? Mami, to nesmíte! Vždyť máte zaplacený hotel a všechno… Ne-

máte důvod, my to přece…

Luisa zavěsí.


Chtějí se zítra vrátit.


MICHAEL Proč?


LUISA Asi proto, že jsme jim včera nezavolali a proto, že se tady určitě něco děje.

Proto, že pořádáme večírky nebo proto, že nás Jiří okradl.


MICHAEL Ona se úplně zbláznila! To je přece normální, že máme práci a nestíháme

volat. A navíc nechápu, proč musí zařizovat všechno přes tebe.

JIŘÍ Nějaký problém?


LUISA Rozuměl jsi dobře. Nebo ne? Naši drazí rodiče nás zítra přijdou zkontro-

lovat.

JIŘÍ Alespoň tady nebude tak dusno. Moc rád je poznám.


MICHAEL Připrav se na to, že nám všem bude mnohem hůř.


JIŘÍ To může být ještě horší? Bolí mě hlava.


LUISA Vtipálku. Však ono tě to přejde. Sakra, co jim v té hlavě přeskočilo?


JIŘÍ Prosím vás, nevíte někdo, kolik je hodin?


MICHAEL Teprve sedm.


JIŘÍ Tak akorát! Dneska stihnu kurz. Můžu si z tvého pokoje vzít své věci?


LUISA Ty tam opravdu půjdeš?


JIŘÍ Dovolíš mi to?


LUISA Musíš se mě na takové věci ptát?


JIŘÍ Jestli ti to vadí, můžeš mi je přinést sama.


LUISA Nevadí. Běž si pro ně.


JIŘÍ Děkuju.


Jiří zmizí vpravo.


LUISA S tou mámou mi to nesedí. Někdo si na nás musel stěžovat.


MICHAEL Hloupost. Žádný bordel jsme nedělali. Chováme se slušně a nikomu

nevadíme.


LUISA A co Jiří?


Vrátí se připravený Jiří.


Nepřišel jsi včera pozdě?


JIŘÍ Vždyť víš, chtěl jsem s tebou mluvit.


LUISA A potom už jsi nikam nešel?


JIŘÍ Musel jsem jít ještě na pivo.


MICHAEL A nedělal jsi hluk?


JIŘÍ Ne. Určitě ne. Pokud se dobře pamatuju.


LUISA To je mi záhada.


JIŘÍ Promiňte, vážení, musím do školy.


LUISA Počkej, udělám ti svačinu.


JIŘÍ Koupím si něco po cestě.


MICHAEL V kolik se dneska vrátíš?


JIŘÍ Až se mi bude chtít. Mějte se.


Jiří odejde.


Scéna sedmnáctá



MICHAEL Přijde brzo. Nemá, za kým by šel.


LUISA Já se z té mamky zblázním!


MICHAEL Třeba jenom vyhrožovala.


LUISA Vždyť po mně křičela! Míšo, já už nemůžu.


Luisa se zavěsí Michaelovi kolem krku.


MICHAEL Luiso…


LUISA Už jsi v pohodě?


MICHAEL Asi jo. Smiřuji se. A co ty? Už ses z toho vyspala?


LUISA Zase se mi o něm zdálo. Je to můj anděl strážný, vím to. Cítím to!


MICHAEL Taky jsem měl sen.


Objímají se.


Seděl jsem se zavřenýma očima v rohu místnosti na houpacím křesle. Byl jsem už hodně starý, ale cítil jsem se tak na dvacet. Najednou mi na víčka přitisknul své hebké dlaně a naprosto změněným hlasem se mě zeptal, kdo je. A já jsem samozřejmě odpověděl, že on.


LUISA A dál?


MICHAEL Pak mi těma svýma jemnýma rukama něžně otevřel oči a já jsem uviděl

ráj. Pravý ráj. Všude svítilo tolik slunce. Jako dnes.

LUISA A když ses otočil, byl to on? V celé své kráse?


MICHAEL Nemusel jsem se otáčet, věděl jsem to. Cítil jsem jeho přítomnost až moc

dobře. Pak zazvonil telefon. Nejdřív jsem si myslel, že je to součást snu

- jako třeba telefon od Boha nebo něco podobného. Ale byla to skuteč-

nost. Škoda. V životě jsem neměl tak živý a pravdivý sen.


LUISA Já jsem celou noc probděla, protože jsem čekala, až se vrátí. Znovu jsem

si odemkla a naivně doufala, že za mnou přijde. Neustále jsem chodila

sem a tam a nedokázala jsem pořádně usnout. Ale když se mi to konečně

povedlo, stálo to za to. Myslím ten sen. Míšo, musíme se spojit. Už se na

tebe nezlobím a ani nebudu. Nemůžeme jít proti sobě. Tak ho nikdy nezí-

skáme. Společně to dokážeme.


MICHAEL A co chceš dělat? Rozdělit si ho na půl?


LUISA Ne. Jednoduše a sprostě ho svedeme. Dnes večer.


MICHAEL Ty jsi opravdu zešílela.


LUISA Je to poslední příležitost. Zítra už tu nebudeme sami.


MICHAEL Mně nejde o sex.


LUISA Mně taky ne. Ale je to bohužel jediná možnost, jak ho získat. Uspořádáme

dneska večer takovou nevinnou párty. Nakoupíme plno jídla a pití - roz-

lučkový večírek. Opijeme ho a pak na něj budeme nenápadně naléhat.

Svedeme ho a on našim dotekům podlehne. Bude se s námi milovat celou

noc a pak si jednoho z nás vybere. Nebo si nás nechá oba. Anebo taky ne,

zapomene, ale my ho v sobě budeme nosit celý život. Jako v tom snu.


MICHAEL Luiso, to je znásilnění! Chceš udělat to samé, co první noc? Dobře víš, že

to nedělá dobrotu. A navíc není na kluky. Aspoň mi to říkal. A taky mi

včera řekl, že ho bereš moc vážně a že on to tak nevnímá. Moc dobře si

uvědomuje, že jsi ho svedla.


LUISA Alkohol dělá své. Právě to, že jsem se o tom včera přesvědčila, mě jenom

utvrzuje v tom, že je třeba ještě jednou to vyzkoušet. Víš, v noci jsem

o tom hodně přemýšlela a něco mi říká, že to vyjde. Michaeli, važ si toho.

Dávám ti jedinečnou možnost. Nikdy už to nebude tak příznivé jako dnes.

Ani pro tebe, ani pro mě. Buď rád, že se s tebou chci dělit.


MICHAEL A tobě nevadí, že vedle sebe budeme jako bratr a sestra nazí? A že se na

mě třeba budeš dívat, jak…?


LUISA Není jiná možnost, jak to překonat. Žádná ušlechtilejší, ani méně bolesti-

vější. Ale já se na to těším. Mysli na výsledek!


MICHAEL Já už vím, proč jsem na kluky. Ve vás ženách je touha po hříchu.

Ve všech. Eva to začala a ty v tom pokračuješ. Nebojíš se trestu?


LUISA Nech toho, kazateli. Sám po tom toužíš. Ale jestli nechceš, udělám to

sama. Dvakrát nabízet se nebudu. Zavřeš se v pokoji a budeš poslouchat,

jak to spolu děláme. Zbytek života se budeš trápit. Proč mi nevěříš?

Cítím v sobě tolik věcí…


MICHAEL A pak že v sobě nemáme kouska citu!


LUISA Tak co?


MICHAEL Jdu do toho, ale moc šancí tomu nedávám.


LUISA Když tomu uvěříš, splní se to.


MICHAEL Zvláštní.


LUISA Staneme se jedním tělem.


MICHAEL Všichni tři.


LUISA Mám tě ráda.


MICHAEL Brzy mě budeš mít ještě radši.


LUISA Dám ti všechny peníze, co nám zbyly. Stejně už je nebudeme potřebovat,

když nás navštíví naši drazí rodiče. Koupíš za to co možná nejvíc červené-

ho vína, nějaké tyčinky a seženeš trošku hulení.


MICHAEL Ale…


LUISA Trošku! Jen tak. Na úvod. Do pohody.


MICHAEL Dobře.


LUISA Vrať se brzy. Musíme ještě všechno pořádně promyslet a nachystat.


MICHAEL Ahoj.


Michael odejde.



Scéna osmnáctá


LUISA Pa pá, bráško.


Luisa začne uklízet a přitom si zpívá:


Ať jsem smutná nebo šťastná

pořád budu celá krásná

pro lásku a pro sebe

pro něž vstoupím do nebe.


Pusu dám ti pěkně velkou

až budu tvou hlasatelkou

tvého mládí v MTV

vlajky se nám podiví.


Přijde nový, velký svět

všechno lidstvo bude pět

nudné budou staré normy

vymyslíme netradiční formy.


Pro lepší svět, pro sebe

vstoupím s tebou do nebe.



Scéna devatenáctá



Zleva vchází Jiří.

LUISA Co tady děláš? Máš být přece ve škole!


JIŘÍ Právě mě vyloučili z kurzu.


LUISA Za co?


JIŘÍ Za to, že jsem včera nepřišel.


LUISA To nemůžou, to je proti všem pravidlům!


JIŘÍ Mám si sbalit věci a jet domů. Peníze, které táta zaplatil za pobyt, mi

vrátili s tím, že si mám koupit lístek na vlak do Čech.

LUISA Jak tohle můžou udělat? To je přece tvoje věc, jestli jim tam chodíš nebo

ne.


MICHAEL To víš, u nás je možné všechno. Asi tak jako tady. Akorát trošku jinak.

Včera volali vašim na Karibik a ptali se jich, jakto že jsem nebyl na hodině.


LUISA Tak proto…


JIŘÍ Prostě konec. Úplný konec. Hlavně vůbec netuším, jak to vysvětlím táto-

vi. Víš, on je totiž hodně nemocný. Tak si na tom zakládal, že se jedu učit do ciziny…Byl celý bláhový, když si jenom představil, že poznám kus světa

a že se ze mě konečně stane chlap. Pokud ho nezabije už sám fakt, že mě vyhodili, zabije on mě.


LUISA Nemusíš mu říkat pravdu. Nikdo se o tom nedozví. Určitě to tvému otci

nevolali. Vždyť jsi plnoletý. Vrátíš se do Prahy, až když skončí kurz.

A našim nakecáme, že ses včera necítil dobře a že jsi musel zůstat doma.

Každé dopoledne pak budeš chodit někam ven, jako že jdeš do školy.

Zůstaneš tady s námi.


JIŘÍ Ne, to nemůžu. Vlastně jsem rád, že musím pryč. Zůstal bych, ale sama

dobře víš, že to nejde.


LUISA No, to teda nejde! Jak to vysvětlíme zítra našim, že jsi pryč?


JIŘÍ Byl jsem tak nemocný, že mě museli odvézt domů.


LUISA A jak se obhájíš u otce?


JIŘÍ No, to nevím.


LUISA Chceš mu způsobit smrt?


JIŘÍ Zas tak žhavé to nebude.


LUISA Zítra tam znovu zajdeš a slušně je požádáš o to, jestli by tě tady nemohli

nechat. Vysvětlíš jim, jak je na tom tvůj otec a tak dále.


JIŘÍ Asi to přece jenom bude nejlepší. Pro něj určitě.


LUISA Potkal jsi Michala?


JIŘÍ Kdy?


LUISA Cestou sem. Co říkal?


JIŘÍ Neviděli jsme se.


LUISA Kde je tak dlouho?


JIŘÍ Ještě jsem ani tátovi nezavolal.


LUISA Můžeš si brnknout odsud.


JIŘÍ Připadám si jak malé dítě. Díky.


Jiří vytáčí číslo.


Má tam záznamník. Nevadí… No ahoj, tati, tady Jirka. Nezlob se, ale

dřív mi to nevyšlo. Moc se mi tady líbí, všechno je moc fajn. Rozumím

německy skoro každé slovo. Jenom tady pořád prší. Ale dneska je krásně.

Rodina, u které bydlím, je taky fajn. Tak já už budu končit, volám z jejich

telefonu. Přijedu v neděli, jak jsme se domluvili. Ahoj.

Jiří zavěsí.


LUISA Čeština je opravdu legrační. Co by jsi řekl tomu, kdybychom si dneska

udělali večírek? Než přijedou naši? Takové malé přátelské posezení

u sklenky vína s trochou muziky a německé konverzace?


JIŘÍ Klidně. Mně už je všechno jedno.


Tma.





JEDNÁNÍ PÁTÉ


Scéna dvacátá



Ten samý den; večer. Všichni tři sedí na pohovce (uprostřed Jiří),

před kterou stojí malý konferenční stolek s pochutinami a vínem.

Je trapné ticho.


LUISA Můžeme začít…


JIŘÍ S čím?


MICHAEL S večírkem.


LUISA Tak kdo začne?


MICHAEL S čím?


LUISA Přeci s jointem!


JIŘÍ Co to je?


LUISA Uvidíš.


MICHAEL Vážně jsi to nikdy nekouřil?


JIŘÍ Nevím, co myslíš.


MICHAEL Ale cigaretu jsi měl, ne?


JIŘÍ Párkrát ano.


MICHAEL Tak to zvládneš.


LUISA Dobře - já začnu.


Zapálí si jointa.


JIŘÍ A k čemu je to dobré?


MICHAEL Nechej se překvapit. Myslím, že se ti to bude líbit.


Luisa začne pokašlávat.


JIŘÍ Vážně?


Luisa podává jointa Michaelovi.

MICHAEL Musíš to pořádně vtáhnout do plic a co nejdéle držet v sobě.


Michael názorně předvádí.


LUISA Čím déle, tím lépe. Kde jsi to sehnal, Míšo?


MICHAEL Ernst - Reuter Platz, jak jinak? A teď ty.


Předává Jiřímu jointa.


LUISA Docela to ujde.


Jiří si potáhne a začne hlasitě kašlat.


Nestalo se ti nic?


JIŘÍ Nic.


MICHAEL Nic se nestalo.


LUISA Dáme druhé kolo?


MICHAEL Radši ne.


Luisa si ještě potáhne a pak jointa típne.


Tak jak se vede?


JIŘÍ Docela bídně. Škrábe mě v krku.


LUISA Neboj, to přestane.


MICHAEL To přestane.


JIŘÍ Co vás to vlastně napadlo?


LUISA Co jako?


MICHAEL Jako co?


JIŘÍ Jako…uspořádat večírek u vás doma.


LUISA U nás doma?


MICHAEL Nás to nenapadlo. Jen jsme si říkali, že bychom se mohli udobřit.


LUISA Všechno si vyříkat a mít čistý stůl.


JIŘÍ Tak začneme s vínem. Co vy na to? Dáte si?


LUISA Samozřejmě. Připijeme si.

Jiří rozlévá víno.


MICHAEL Na tvoji počest, Jiří!


LUISA Přidávám se!


JIŘÍ Na vaši taky.


Ťuknou si a vypijí obsah.


Není to jedovaté?


LUISA To nevím. Míšo, nevíš o tom něco?


MICHAEL Neboj se, neumřeme.


LUISA Na umírání je vždycky dost času.


JIŘÍ Opravdu?


MICHAEL Jak se ti líbí v Berlíně? Změnilo se něco?


JIŘÍ Ano, změnilo. Myslel jsem si, že nezáleží na tom, kde žiješ, ale na tom,

co máš v sobě. Teď už si to nemyslím. V Berlíně bych nikdy žít nemohl.

LUISA Nebuďme na sebe zlí. Napijme se ještě.


Luisa rozlévá víno, ale pije pouze ona a Michael.


Jakto, že nepiješ?


JIŘÍ Je mi špatně.


MICHAEL Napij se a bude ti hej.


JIŘÍ Dobře.


Vypije téměř celou láhev.


Spokojení?


LUISA Jiří, jsi kouzelný.


MICHAEL Spíš zelený. Docela to na mě jde.


LUISA Co?


MICHAEL Ta tráva.


LUISA Už jsem se lekla.


MICHAEL Připadám si jako na jevišti. Jako by se na mě dívaly desítky lidí a čekaly,

co řeknu. Vnímáš to ticho? Ten podivný puch?


LUISA Já jsem teda na jevišti ještě nikdy zhulená nebyla.


JIŘÍ Je mi zle.


LUISA Napij se ještě.


MICHAEL Neblázni, to už stačí. Pojďme si raději povídat.


JIŘÍ O čem?


LUISA O našich snech.


JIŘÍ O našich snech?


LUISA O tom, po čem toužíme. Dnes a denně.


JIŘÍ Myslel jsem si, že jste víc rozumoví než citoví; že si všechno řádně promyslíte a následně pro svou vášeň všechno pěkně po pořádku připravíte, naplánujete a nakonec uskutečníte. Mýlil jsem se. Jste tak unešení svými tužbami a sny, že ztrácíte rozum.


LUISA Hm, to byla zajímavá myšlenka.


MICHAEL Jak nás můžeš takhle odsoudit?


LUISA Mně se to líbilo, Jiří má pravdu. Tleskám ti, Jiří.


JIŘÍ Co vlastně chceš?


LUISA Chci tě za každou cenu, Jiří. I za tu, že bych tě měla zabít. Vlastníma rukama. A tys to uhádl. Za to ti tleskám.


JIŘÍ Nejsi hloupá.


LUISA Ale ty jsi mizera. Zahleděný sám do sebe. Neschopný opětovat lásku. Impotent. Vybíravec. Nadutý krocan. Chlupaté nic. Přijdeš do pekel!


MICHAEL Luiso?!


JIŘÍ Uklidni se.


LUISA Já tě miluju tím nejprůzračnějším citem, obětuju ti všechny své myšlenky, své síly, svůj žár, a ty mě jedním slovem takhle odbudeš?! Sobče! Zničíš mi celý život!


JIŘÍ Možná jsou to příliš silná slova na to, co je a co není. Chce to chladnou hlavu a nohy v teple.


LUISA Necito!


JIŘÍ Hysterko. Je to hysterka. Už nepij, prosím tě.


LUISA Nevím, kdo tady vypil celou flašku. Pokazil jsi celý večer.


MICHAEL Luiso, nech toho.


JIŘÍ Třeba jsi ještě větší sobec než já.


LUISA Proč zase venku prší?


MICHAEL Všichni jsme sobci a prahneme za svým.


JIŘÍ Já ne. Docela se snažím tomu trendu nepodlehnout.


MICHAEL A daří se to?


JIŘÍ Zatím moc ne. Ale doufám, že je to tím místem.


MICHAEL Místem, věkem a datem narození…


LUISA Charakterem, vlastnostmi a barvou očí…


JIŘÍ A postavami kolem mě. A dobou, v níž žiju.


MICHAEL Všichni se snažíme být ústředními postavami, že?


LUISA Udobřeme se, prosím vás. My s Míšou už jsem to udělali. Ani nevíš, jakou nenávist kvůli tobě jsme k sobě cítili...


MICHAEL Zkusme to.


JIŘÍ Mávnutím kouzelného proutku?


LUISA Třeba.


JIŘÍ Jako ve snu?


LUISA Ano, prosím!


MICHAEL Máme zavřít oči?


JIŘÍ Ještě ne, ještě je čas.


LUISA Už je mi lépe.


MICHAEL Mně taky.


Michael a Luisa se přitulí k Jiřímu.


JIŘÍ Napijeme se ještě?


MICHAEL Ano, nalej nám.


Jiří jim nalije víno. Sám už nepije.


Víš, co jsem si řekl, když jsem tě poprvé uviděl?


JIŘÍ Povídej.


MICHAEL Že jsi to ty.


JIŘÍ Kdo jako já?


MICHAEL Prostě ty. Ty, kterého znám odjakživa. A ty, s kterým budu napořád.


LUISA A víš, co jsem si řekla já?


JIŘÍ Copak?


LUISA Že jsi to taky ty.


JIŘÍ Jsem to já? Nebo někdo jiný? Jak rád bych byl někým jiným.


LUISA Vidíš, Jiří, jak to jde, když se chce.


JIŘÍ Chce se mi spát. Vám ne?


MICHAEL Ještě ne.


LUISA Ještě bude pohádka.


MICHAEL Povíš nám ji?


LUISA Myslím to jinak, blbče.


JIŘÍ A jak to myslíš?


LUISA No…že ještě bude pohádka.


JIŘÍ Tak já vám ji povím.


LUISA A my tě přitom budeme hladit.


JIŘÍ Až po pohádce.


LUISA Dobře.


JIŘÍ Teď je čas.


MICHAEL Na co?

JIŘÍ Na sny. Zavřete oči.


Luisa s Michaelem zavírají oči.


Byl jednou jeden dům a v tom domě byly čtyři stěny. A v těch stěnách žili dva lidé.


MICHAEL Tři!


LUISA Dva!


JIŘÍ I když byli pořád zavření, byli moc šťastní, protože jedna z těch stěn byla průhledná. Vždycky, když jim bylo smutno, dali si před tu zeď dvě židle, chytli se za ruce a dívali se skrze ni.


MICHAEL A co viděli?


JIŘÍ Jak kdy. Ale vždycky jim to dělalo radost, protože je to utvrzovalo v tom, že nejsou sami, že se na ně někdo dívá. Kdyby totiž neměli možnost dívat se ven, to, že jsou dva, by je nezachránilo. Jednou se jeden z nich rozhodnul, že zeď zbourá. Rozběhnul se a proskočil tou stěnou, která zůstala celá. Druhý človíček se trápil a taky se zkoušel dostat ven, protože bez toho druhého bylo smutno. Ale nedařilo se. Zeď človíčka nepustila.


Michael a Luisa usínají.


Člověk musel zůstat uvnitř. Moc se trápil, ale pak se rozhodnul, že tomu udělá konec. Vzal si židli a díval se zase skrze čtvrtou stěnu. Skrz čtvrtou dimenzi. Díval se den co den, noc co noc, a bylo mu moc dobře. Díval se tak dlouho, až nakonec uviděl ráj. A to je naprostý konec. Konec pohádky.


Jiří se podívá, co na to Luisa s Michaelem. Tvrdě spí. Jiří se opatrně zvedne a odcupitá vpravo. Za chvíli vyběhne s kufrem, naposled se ohlédne, vezme všechny tři klíče z věšáku a odejde levými dveřmi, které zamkne.




Scéna dvacátá první



Je ráno. Svítí slunce. Nejprve se probouzí Luisa, která vzbudí i Michaela. Hledá Jiřího, ale marně. Pokusí se vyjít ven, ale dveře jsou zamčené. Začne hystericky bouchat do zdi, potom se začne rozbíhat proti zdi, aby ji rozbourala. Padá obrázek I( BERLIN. Michael nehnutě sedí na pohovce a dívá se před sebe.




K O N E C








30